Unikátní kolekce bot i nejsoučasnější umění v českokrumlovském Egon Schiele Art Centru

Krumlovská galerie nabízí dvě základní expozice – Vrcholy módy: Historie na podpatku, představující poprvé v Evropě unikátní kolekci bot z Baťova muzea v Torontu, a několik menších prezentací současných umělců i českých klasiků, jejichž tématem bylo a je právě umění (v) každodennosti.

„Představujeme zde výjimečné boty, ty nejstarší, které jsme přivezli, jsou ze šestnáctého století, ovšem naše sbírka jich čítá skoro čtrnáct tisíc včetně těch ze starověkého Egypta. Boty jsou zvláštní fenomén všech dob, ukazují, jak žili a žijí lité v jednotlivých kulturách po celém světě,“ prohlásila ředitelka a zakladatelka muzea Sonja Baťová s tím, že jejich kolekce patří k největším na světě.

V podkroví návštěvníci uvidí nejen vyšívané skvosty, které nosili panovníci, nebo různé zlepšováky pro pohodlnější chůzi, ale dozví se také, že podpatky nemívaly funkci jen estetickou, ale i navýsost praktickou – dámy a pánové se museli častokrát brodit bahnem a hlínou.

Kromě historických modelů a bláznivých experimentů nechybějí lodičky od nejslavnějších značek současnosti Christian Dior, Manolo Blahnik nebo Givenchy.

Kurátor sekce Umění v každodennosti Radek Wohlmuth uvedl, že výstavy chápe jako celek, přesto bude pro mnohé návštěvníky pohodlnější vnímat jednotlivé části odděleně – už proto, že ve členěném prostoru nejsou z pochopitelných důvodů všechny exponáty umístěny do jednoho sálu (v galerii navíc zůstávají stálé expozice věnované Egonu Schielemu).

Ono vůbec hledat spojitosti mezi třpytivými botami s 20centimetrovým podpatkem, které patřily Eltonu Johnovi, smaltovou košilkou Věry Janouškové či šetrnými nástěnnými díly česko-italského páru Artura Magrota a Alessandry Svatek (zvaných Áčka), vytvořenými z letáků supermarketů, kakaa či mleté papriky, není úkol z nejjednodušších.

Na druhou stranu není nutné tuto skládačku dávat křečovitě dohromady, spolehlivě diváka pohltí jednotlivé výstavy – byť tu s větší, tu menší koncentrací zážitku a hutností sdělovaného.

Vedle domácích soch mladého autora Aleše Nováka, jenž i prachobyčejným věcem dodává na sebevědomí uměleckého díla, představuje svou balónkovou techniku držitel Ceny Jindřicha Chaloupeckého Tomáš Vaněk – ten vystavuje rozměrné plastické obrazy i videozáznam zachycující proces vzniku.

„Balónky kopíruji tvarosloví pop-artu, komiksových přístupů, dada i surrealismu. Nazývám to demonstrace metody – praskni balónek, napni balónek; mysli kulatě, jednej hranatě. Je to taková moje hra s významy,“ vysvětluje Vaněk.

Obrazy a asambláže manželů Kolářových nebo skleněná série Čechokanaďana Jiřího Ladochy jsou pak pomyslným mezistupínkem, neboť potvrzují, že téma každodennosti nebylo umělcům ani dříve cizí.

Tvůrcům výstav lze jen zatleskat – připravili povedený kulturní zážitek korunovaný romantickou krásou Českého Krumlova, perly jižních Čech. Obojí stojí za návštěvu.