Loni v červenci se oženil na Bahamách s o pět let mladší herečkou Penélope Cruzovou (36), s níž se setkal při práci hned na třech filmech: ve starším snímku Jamón, poté ve snímku Live Flesh a hlavně u Woodyho Allena v titulu Vicky Cristina Barcelona.

„Šlo o malou ceremonii v domě rodinného přítele. Penélope měla na sobě šaty navržené Johnem Gallianem, pozvali jsme nejbližší přátele,“ nechala se slyšet rodina o utajeném obřadu. Šest měsíců po svatbě, 22. ledna 2011, porodila Penélope Javierovi syna Lea Encinase Bardema.

Dealer z nudných filmů

Na začátku byl mladý Španěl obsazován stále dokola do rolí mexických drogových dealerů či latinských milovníků. „Nedovedete si představit, jak nudné bylo vůbec pročítat všechny ty scénáře, kde šlo stále o jeden dva příběhy,“ říká dnes slavný a ceněný herec.

Na Oscara byl nominován až za své ztvárnění kubánského homosexuálního spisovatele Reinaldo Arenase ve filmu Juliana Schnabela Než se setmí. Exceloval i v roli nevyléčitelně nemocného pacienta, který bojoval za právo zemřít ve snímku Alejandra Amenábara Hlas moře.

Naši diváci si ho budou pamatovat z Formanových Goyových přízraků či jako psychopatického vraha Antona Chigurha, který ve filmu bratří Coenů Tahle země není pro starý pronásledoval uprchlíka s kufrem peněz. S nemožným účesem a bez velkých dialogů stvořil jednoho z památných filmových padouchů.

Bardem věří v Al Pacina

„Nejsem žádný filmový hezoun,“ říká manžel jedné z nejatraktivnějších hereček. On sám opravdu nesplňuje kritéria hollywoodského krasavce ani postavou, natož svým zlomeným nosem. Přesto jej časopis People zvolil za jednoho z nejpřitažlivějších mužů světa. A Francis Ford Coppola o něm jednou prohlásil, že má v sobě něco z Al Pacina, Roberta de Nira i Jacka Nicholsona.

„Je úžasné, když vás srovnávají s tak velkými umělci. Budu si to pamatovat navždy. Konec konců já jsem vždy říkal, že nevěřím v Boha, ale v Al Pacina,“ řekl k tomu potěšený Bardem.

Biutiful, za nějž byl oceněn na loňském festivalu v Cannes, má však daleko od luxusního světa herecké smetánky. Vypjaté a efektní Innaritovo drama líčí příběh Uxbala (Bardem), obyčejného pouličního dealera, který dohazuje práci nelegálním imigrantům a dopouští se nejrůznějších podvodů. Jeho žena se zatím tahá s cizími chlapy, zatímco on vychovává dvě malé děti. Zvrat nastane v okamžiku, kdy si sám uvědomuje, že umírá na rakovinu. Pokouší se na poslední chvíli zachránit, co se dá.

Proti filmu se údajně postavila církev ve Španělsku, nelíbilo se jí, jak autoři zobrazili vykoupení hlavního hrdiny i jeho hledání nějaké víry a naděje. „Odsoudili snímek, aniž ho vůbec viděli. To samo o sobě degraduje jejich vystoupení,“ myslí si herec.

Hrdina naší doby

„Je to příběh hrdiny naší doby ze zbídačelé čtvrti emigrantů a přistěhovalců.
Nelze říct, že by Uxbal byl pouze viníkem, sám v životě neměl moc na výběr.
Kolem sebe poznal akorát zneužívání druhých, zkorumpovanou policii a velké i malé zločiny. Nicméně díky svým dětem i nastupující nemoci si nakonec uvědomuje, co se z něj stalo,“ říká Bardem.

Film vznikal z velké většiny na autentických místech chudinské čtvrti v Barceloně, což dodalo příběhu zvláštní atmosféru. „Celé natáčení probíhalo ve velkém spěchu, neboť kolem sebe jsme cítili zvláštní napětí. Místní nás pozorovali s nedůvěrou. O přestávce na jídlo jste rychle žvýkal housku a přemýšlel, co všechno by se v následujícím okamžiku mohlo stát,“ uvedl španělský herec.

Bardemovo dětství nebylo zrovna lehké. Zůstala mu z něj spousta vzpomínek na chudobu, kterou nikdy v životě nesoudí. „Moje máma mě vychovávala sama, po určitou dobu byla navíc nezaměstnaná. Viděl jsem na vlastní oči, jak je chudoba těžká,“ říká dnes herec, který se v mládí stal dokonce malířem, aby si vydělal na školu. Teprve poté objevil herectví, které ho přivedlo až na vrchol slávy. Naposledy jsme ho viděli ve filmu Jíst, meditovat, milovat s Julií Robertsovou v hlavní roli, na další projekty se můžeme těšit napřesrok.