Tykwer se před třinácti lety celosvětově proslavil výborným filmem Lola běží o život. Po dalších snímcích jako Princezna a bojovník, Parfém, příběh vraha či americkém thrilleru International nyní přichází s pohledem na krizi středního věku ve filmu 3, ke kterému si i napsal scénář.

Přivádí v něm na plátno trojici dnešních čtyřicátníků a jejich problémy s láskou, sexem, rakovinou a odcházejícími rodiči. Hanna a Simon jsou již zhruba dvacet let manželé, sice bezdětní, ale oba patrně vcelku úspěšní. Krize středního věku zasáhne především jejich vzájemný vztah, který už dlouho nic neoživilo, takže sice bez konkrétních důvodů, ale zjevně uvadá. Ke slovu tedy přijde nevěra jako jeden z osvědčených způsobů jak manželství provětrat nebo rozmlátit.

Tykwer se rozhodl pro nevěru celkem netradiční – oba manželé se nezávisle na sobě zamilují do téhož muže. Jenže než k této zápletce dojde, uplyne dlouhá a pohříchu nudná hodina, plná neslaného nemastného děje a až kýčovité symboliky (umírající matka dostává podobu anděla).

A i když vznik trojúhelníku vnese do děje jisté oživení a sem probleskne i vtipná situace, nadále film (spíše než baví) popouzí řetězením náhod a schválností jen z autorovy vůle a bez jakékoliv vnitřní logiky.

Tykwer samozřejmě ví, co dělá, absence uvěřitelnosti určitě není způsobena nedopatřením nebo jeho neschopností napsat scénář. Ostatně na podobném principu jako 3 stavěl i Lolu. Jenže tehdy pracoval s principem náhody a zdánlivě bezvýznamných okamžiků, které mohou zásadně změnit život, působivě i zábavně na pevném, precizně vystavěném základě.

Tentokrát chtěl postihnout více témat najednou a co hůř, příliš se nezabýval tím, jestli bude točit komedii, nebo drama. Nakonec mu z toho vyšla snůška divných situací, nad nimiž se vznáší pseudointelektuální přemítání o biologickém a společenském předurčením člověka a o tom, jak se z něj vymanit.

Protivný nepříjemný blondýn

Tykwerovi-režisérovi pak hlavně chyběla šťastná ruka při obsazování ústřední trojice. Sophie Roisová v roli Hanny je typově nejzajímavější, ale není to herečka, která by tak velký part utáhla po celou dobu – časem nudí stereotypními výrazovými prostředky.

Sebastian Schipper jako Simon je především nevýrazný, a i když mu lze přiznat jisté charisma, nestačí na to, aby s ním divák cítil.

S kým ale režisér šlápnul úplně vedle, je Devid Striesow, který hraje milence obou manželů. Nepříjemně vyhlížející blondýn mdlých očí a nepříjemného úsměvu je po všech stránkách protivný chlap, kterému ani scénář nedal do vínku nic sympatického.
Proč by se do něj měl kdokoliv zamilovat a toužit po jeho objetí, je tudíž zcela nepochopitelné, a kdykoliv dojde na erotiku, jíž film nešetří, přeje si člověk jediné – aby rychle skončila.

Celkové hodnocení: 40%