Světová invaze je zcela odlišná od vašich předchozích filmů. Nebo tak jen působí?

Je odlišná. Natočil jsem spoustu nezávislých filmů a hodně dramat. Já ale ke každému filmu přistupuji stejným způsobem. Snažím se vnořit do světa, ve kterém moje postava žije, do příběhu filmu. V tom smyslu jsou pro mne všechny role stejné. Ale co se týče požadavků na danou postavu, fyzickou náročnost, v tom ohledu byla Světová invaze rozhodně nejtěžší – je to neuvěřitelná, absolutní, nespoutaná adrenalinová jízda. Bude působit tak reálně, jak je to jen u filmu možné.

Kdo je rotmistr Nantz, kterého hrajete, co je to za člověka?

Jsem dosluhující mariňák. Na začátku filmu se námořní pěchotu chystám opustit. Jsem takový ten ostřílený, zkušený bojovník. A musím se vrátit znovu do akce se skupinkou mariňáků, kteří toho nemají mnoho za sebou, abychom společně bojovali s velice silnými mimozemskými jednotkami.

Jak jste se na roli připravoval?

Pár měsíců předem jsem se sám zúčastnil výcviku s mariňáky – zbraně, pořadová cvičení – a pak jsme se tři týdny před začátkem natáčení všichni sjeli do Louisiany a uspořádali výcvikový tábor. Trénovali nás tři členové námořní pěchoty. Postavili jsme stan, ve kterém jsme všichni spali. Jedli jsme společně. Společně jsme se sprchovali. Celý den jsme společně pracovali. Zkrátka to bylo velice blízké skutečnému výcvikovému táboru, což se nám ve finále ohromně vyplatilo. Na konci mezi námi vzniklo skutečné přátelství, kamarádství, které je z filmu jasně poznat.

 

Zajímá mě jen to, jestli lidi, se kterými spolupracuji, jejich práce baví a dělají ji s nadšením. Nezajímá mě, kolik peněz na to máte

Proč jste natáčeli v Louisianě, a ne v Los Angeles?

Z finančního hlediska to bylo výhodnější. Ale z větší části šlo o to, že tenhle film je zkrátka pro Los Angeles příliš velkolepý. Dospěli jsme například do situace, kdy jsme na tři týdny uzavřeli dálnici, abychom tam natočili jedinou sekvenci. Měli jsme tam tanky, převrácená auta… Louisiana nám dala přístup k městu, k ulicím, a to pro nás bylo nezbytné.

Mimozemšťané, které na plátně vidíme, byli doplněni až v postprodukci. Jaké to pro vás jako pro herce bylo, natáčet s něčím, co ve skutečnosti neexistuje?

Co se mimozemšťanů týče, všechno záleželo na režisérovi Jonathanu Liebesmanovi a jeho vizi filmu – toho, který viděl ve své hlavě. Vysvětlil nám, kde mimozemšťané budou, jaké zbraně budou používat, jaké budou následky jejich použití – a také jaký efekt budou mít otřesy z jejich palby? Jaké zvuky vydávali? Jak vypadali? Jaký to byl pocit? Jonathan nám zpoza kamery neustále napovídal. „Koukněte se, támhle vpravo!“ „Letí na vás takovou a takovou rychlostí!“

A jak tedy vlastně ti mimozemšťané doopravdy vypadají?

Já můžu taky jenom hádat (směje se)… Ale budou takoví, jaké jste ještě nikdy nikde neviděli.

Prý jste si při natáčení zlomil ruku. Co se stalo?

Točili jsme vrcholnou scénu filmu, „velký souboj“. Chtěl jsem, aby měl kameraman lepší záběr. Takže jsem zkusil seběhnout z takového asi dvou nebo dvouapůlmetrového kamene, uklouzl jsem a upadl – naštěstí hlavou pár centimetrů od jiného kamene, který by mě býval zabil. Ale současně jsem se pokusil zabránit pádu rukou, a tím si ji zlomil. Vůbec jsem o tom nevěděl. Bolelo to, ano. Ale myslím, že až za dva dny jsem se vydal po natáčení do nemocnice a nechal si udělat rentgen. Byla zlomená, ale ani mi nedali sádru. Prostě se točilo dál.

Co pro vás při tom bylo nejtěžší?

Zajistit, aby film s mimozemšťany působil uvěřitelně. Posunout vše na úroveň, kdy tomu diváci uvěří… A také fyzická stránka natáčení, prostě to jen přečkat. Dělat každý den to, co se po nás vyžadovalo, bylo hrozně náročné.

Co pro vás bylo při natáčení největším překvapením?

Jak moc jsem si svou postavu užíval. Jak moc mě natáčení tohohle filmu bavilo. Jak intenzivní to bylo. Jde o mou vůbec nejoblíbenější postavu, jakou jsem kdy hrál. A doufám, že se dočkáme pokračování, protože hraní tohohle člověka mě opravdu hrozně moc bavilo.

Během své kariéry střídáte zcela svobodně nákladné a slavné filmy s levnými. Máte některé z nich vy sám raději?

Ne. Je to zajímavé, já je od sebe opravdu vůbec nejsem schopen odlišit. Jako herec tam zkrátka přijdu a stoupnu si před kameru. Z mého pohledu je ten proces pořád naprosto stejný. Z pohledu zázemí, pohodlí a různých výhod je to podobné, můj život se tím v podstatě moc nemění. Zajímá mě jen to, jestli lidi, se kterými spolupracuji, jejich práce baví a dělají ji s nadšením. Nezajímá mě, kolik peněz na to máte. Z mého pohledu nejde o peníze, jde jenom o ten zážitek a o výsledek.