Znovuobjevení Jiřího Nováka je především dílem historičky umění Daniely Kramerové, kterou autor zaujal, když připravovala expozici o účasti českých výtvarníků na výstavě EXPO 58 v Bruselu.

Autora od počátku fascinoval konstruktivismus a kinetismus, své často složité a technicky promyšlené konstrukce a kompozice uváděl do pohybu pomocí větru, tekoucí vody nebo elektromotoru.

Takto vypadá Bruselský pavilon na pražské Letné dnes.

Takto vypadá Bruselský pavilon, jenž tehdejší Československo reprezentoval na EXPO 58,  na pražské Letné dnes.

FOTO: fotobanka Profimedia

V 60. letech vystavoval na mnoha českých i mezinárodních přehlídkách. Spolupracoval také se známými výtvarníky, jako byli Janoušek nebo Kmentová. „Základem tvůrčího dění je dobře zvládnuté řemeslo“ – to bylo jeho životní krédo.

Jeho socha na elektrický pohon pro střechu bývalého Federálního shromáždění by se měla po opravě stát dominantou Národního muzea. Žel některé Novákovy sochy byly z veřejných prostranství odstraněny a nenávratně zničeny.

Řemeslnou šikovnost prozrazuje i jeho podíl na restaurátorských pracích – je třeba autorem kopie slavné Braunovy svaté Luitgardy z Karlova mostu.

Zásluhou Kramerové umělec nyní vystupuje ze své anonymity. Jeho výstava bude v Chebu otevřena do 3. dubna a retrospektivu doprovází monografie nakladatelství Arbor vitae.