Článek
Po bytě pobíhá starý muž v trenýrkách, v jedné ruce Bhagavadgítu (posvátné knihy hinduismu), v druhé Leninovy spisy. Četl prý i jehovisty. Z každé knihy je podle něj třeba vyškrtat tři čtvrtiny balastu a pak se dostaneme k podstatě.
"Soudruh profesor Klaus," chytá se za hlavu svérázný filozof, "Dyť je to gauner!" Následně vypočítává všechny hříchy porevoluční garnitury a Václav Havel je podle něj jen brepta. Davidovy názory jsou snad až příliš temné, ale ne úplně povrchní.
Pobíhání doplňuje ukazování fotografií přítelkyně Olgy, nihilistky, která najela náklaďákem do lidí, protože cítila, že se jí od společnosti dostává celoživotního příkoří. Vzpomíná na ni i své rodiče, přehrává vzpomínky, jako by byl divadelní profesionál (chvílemi skutečně hraje hlasem i tělem). Český národ považuje za zbabělý, ale přece jen nesklouzne k totální negativitě, své výlevy odlehčuje humorem.
Část diváků může vnímat jako podvod, že film propagovaný přes Hepnarovou pojednává o něčem úplně jiném (dnes běžná praxe v oblasti PR). Přesto stojí za těch pár minut pozornosti - je krátký, úderný, přiměřeně legrační, přitom mrazivý. Režisér však nad látkou zase tolik nezapřemýšlel, prostě jenom zapnul kameru.