Na pozadí odmítavého či opatrného postoje herců, kteří roli nevzali (Oldřich Kaiser) či ve chvilkovém záchvatu vstřícnosti ano (Ladislav Frej) a pak litovali, si mohou ti přemluvení připadat jako sebevrah na Nuselském mostě v Praze, jenž už hodinu přešlapuje na zábradlí nad údolím, skočit se mu dávno nechce, jenže záchranka s psychologem nikde, mobilnímu operátorovi klekla síť a hasiči dole roztáhli plachtu. Sebevrah nakonec skočí, co mu zbývá. Jenže jakmile se jeho nohy odlepí od zábradlí, dorazí záchranka se schopným psychologem, operátor rozchodí síť a velitel požárníků zavelí: "Jde se domů, chlapi! Ten už nespadne."

Pointy do ztracena

Oni by herci třeba i hráli, ale nemají co. Scenárista Petr Zikmund totiž zásadně nepointuje příběhy, a pokud ano, tak prapodivně. Dva příklady za všechny: V prvním dílu starý Sova v domově důchodců prohlížel rentgenový snímek stařenky a měl k tomu pár poznámek. Jaroslav Dietl, autor scénáře k původní Nemocnici, by jej zřejmě nechal setkat se se stařenkou později po zdařilé operaci, kdy mu ona s vděčností věnuje kopu vajec.

A Neil Simon například, autor scénáře k parodii na detektivky Vražda na večeři z roku 1976 s Peterem Sellersem a dalšími, by nejspíš v dalším díle vyčaroval záběr na ďábelsky se usmívajícího Sovu nad došlým parte o stařenčině skonu. Zikmund nevymyslel nic, motiv vyšuměl.

Nebo černý specialista na chod nemocnic, shodou náhod také jistý Simon. Dietl by jej bezesporu nechal projít se mezi nemocnými, potřást si s nimi rukou a mizernou češtinou jim popřát mnoho zdraví. Neil Simon by ho při pohledu na české zdravotnictví nechal zbělat. Zikmund ho nechal po dvou větách ("Question of effectivity" a nyní navíc "No comment") zmizet.

Ptejme se dále: Co je s pacientem Vojířem, kvůli kterému musela Bety Čeňková na dovolenou, kde potkala klimakterium a bohužel i podnikatele Hamouze, se kterým nakonec ulítla? Co je s rasistickou paní Jolánkovou, která se tu a tam pokálela? A co Arpád a Milo, talentovaní bratři zdravotní sestry Kamily?

Moudrost a chameleón dílu

Moudrost dílu vypadla z bývalého ředitele nemocnice Pekaře: "Pána boha se taky neptáte na detaily." Z toho vyplývá, že koncesionáře už vůbec.

Chameleónem dílu byla psychiatrička Machovcová. "Ženská by takovouhle věc přece v životě neudělala," tvrdila vrchní sestře Pěnkavové na margo rozhodnutí jejího manžela Vaška nevycházet z domu.

Za pár seriálových minut bylo všechno jinak: "Co kdybych přestala vycházet z domu?" zeptala se Pěnkavy, který v tu chvíli už z domu byl.

Že by satira?

Jenže je tu háček. Co když je to všechno satira na současné poměry? Trochu kostrbatá, o to ovšem nemilosrdnější. Je-li tato úvaha správná, pak je scenárista Zikmund lepší driblér než Pavel Nedvěd a zaslouží si prestižní seriálové ocenění Zlatý kýč, v němž si na medailové příčky dosud nenechali hmátnout Argentinci, Bolívijci, Mexičané a tvůrci z Bahrajnu a Toga.