Článek
Svou plytkostí a emotivní vyčpělostí připomínají profesionálního pohřebního řečníka, který je schopen bez mrknutí oka nad rakví zesnulého prohlásit, že za války statečně bojoval proti nacismu, ač se tento měl tu čest narodit až v devětačtyřicátém. Řečník je ale zvyklý, obvykle to tak říkává. Jeden mu to rád odpustí a život jde dál.
Bety Čeňková se stala symbolem generační rebelie, o tom není sporu. Psychiatrička Machovcová, které ji Blažej labužnicky předhodil, hovořila sice o klimakteriu, jenže pravda bude někde jinde. Bety v závěru dílu skončila v osmdesát kilometrů vzdáleném cizím městě v agentuře na hlídání dětí Bezpečí domova.
Je to ale opravdu agentura na hlídání dětí? Její majitel otevřel katalog a doktorce nabídl: "Jakýhopak prcka byste si představovala? Máme tady všechny modely." Podivné, ne? A na každém šprochu je pravdy trochu. Nezapomínejme, že ve scéně u Blažeje, kam Bety přinesla výpověď, hned dvakrát s úžasem v očích pronesla: "Myslíš si, že jsem blázen?"
Pěnkavovo zhroucení
Zřejmě to jsou scénáristova oblíbená slova. Padala totiž už v předcházejících dílech a stala se pro Čeňkovou hrozivě charakteristická. Krom toho je Machovcová ta poslední, která by měla léčit psychické problémy svého okolí.
Do manžela cpe prášky horem dolem, práská novinářům, je nervově labilní, neumí pracovat se stopkami a když Blažejovi vysvětlovala, jaký má Bety problém, vnořena do hysterického pokřiku se zadívala na dřevěnou sovu na doktorově stole a prohodila: "To je pěkná sova." Jako by nevěděla, že Sova dříme v domově seniorů a není pěkná, ale pěkný... Anebo že Sova popíjí tajně v zákrutu svého domu a není pěkná, ale pěkně...
Vašek Pěnkava se zhroutil hned poté, co za ním v úvodu dílu přišli jeho tři bývalí kamarádi ve firemních monterkách, přivedli si fan klub čumilů (křečovitěji je do děje všroubovat nešlo) a rozbili mu okno u domu i auta. Pěnkavová by se jistě ráda dozvěděla, oč tu kráčí, jenže manželovi iniciativně píchá injekce na spaní, takže když už to vypadá, že z něho vypadne něco chytrého (což se dosud nepodařilo za celý seriál), usne a s tím i šance vylepšit si renomé blba.
Pařezy zůstaly
Sympatické na druhou stranu je, jak se scénárista Petr Zikmund vrací do minulosti a dovysvětluje staré scény. Romantické rande doktorky Šulcové a primáře Blažeje za městem se odehrává na sedmi pařezech, nesporně těch, na které v pátém dílu Bety ukázala a malému hošíkovi od sousedů pravila: "Je to tak dávno, že i les dokázal zmizet."
Jenže pařezy zůstaly a Blažej je našel. Zato mu tvůrci v další scéně naaranžovali Šulcovou do tak erotické polohy, že prach na posledním čísle časopisu Hustler přestal mít v leckteré domácnosti strach, že bude do Vánoc setřen.
Moudrost dílu? Jistě ta Blažejova: "Dovol, aby mě to vyvedlo z míry."
Hloupost dílu? Ta Machovcova: "Já svoji ženu nikdy neopustím." A přátelská rada zdarma: prchej od ní, Machovče, dokud je čas. A prchej i od té tlustoprdky u rentgenu. Prostě zmiz!
