Tvrdí, že je to sólová deska Indyho. Brát to ale lze i jako název jejich produkčního tandemu.

Dali jste se umělecky dohromady proto, abyste nahráli album KMBL?

Rae: Ty důvody byly původně jiné. Začali jsme se scházet a připravovat muziku s vizí, že vytvoříme produkční duo. Chtěli jsme dělat nejenom rap, ale i jiné styly. Indy v té době začínal připravovat sólovou desku, no, a jak jsme spolu neustále pracovali, zjistili jsme, že už máme dost materiálu a že by asi nebylo špatné udělat jeho album v naší společné produkci. Co jsme udělali, nás v té době samozřejmě nejvíc „nakopávalo“.

Upřímně řečeno mě trochu překvapuje, že ses ty, rocker, podepsal pod hiphopový projekt.

Rae: Já se v podstatě spíš vrátil tam, kde jsem byl před lety. Rockovou hudbu samozřejmě poslouchám odmalička, ale od nějakých dvanácti let na mě měly vliv další styly, počínaje diskotékovou hudbou a konče třeba hip-hopem. Když mi bylo šestnáct, hodně mě ovlivnila newyorská rapová scéna. Pak jsem to opustil a kolem dvacátého roku se začal věnovat čistě rockové muzice.

Co je na hip-hopu přitažlivé?

Rae: Ačkoli mluvím anglicky docela dobře, nikdy jsem na něm primárně nevnímal slovo. Vždycky mě fascinovalo spojení rytmiky, hlasu a hudby pod tím. Bylo mi jedno, o čem je řeč. Raper mohl zpívat o své holce a já měl třeba pocit, že si koupil nové auto. Hip-hop mě hrozně baví. Hudebně jsem momentálně naprosto naplněný.

Bylo by album KMBL stejné, kdyby u něho nebyl Rae?

Indy: Bylo by úplně jiné. Kdybych je produkoval sám, byl bych víc limitovaný, než jsem s Raem, a vsadil bych nejspíš na známější jména z naší rapové scény. Nakonec jsme naštěstí zjistili, nám to takhle funguje, a že nás to dohromady baví stejně nejvíc, protože pracujeme v reálném čase, i tak tvoříme a výsledek hned slyšíme. Rae je tvůrčí, já tomu zase dávám formu.

Známá jména ale na albu jsou. Dá se říct, že je to nakonec tedy kompromis?

Indy: Říkal jsem si, že sólovka nabízí prostor udělat to jinak než obvykle. Původně na tom albu měl být čtyřikrát Wich, čtyřikrát Emeres a pětkrát KMBL. Postupně to ale kynulo, my se rozhodli album nazvat KMBL a přizvat další hosty. Někomu přijde, že tam jsou ta obvyklá jména navíc, jiní zase říkají, že je jich tam málo. Máme už rozdělané druhé album, které je zatím kompletně v naší produkci. Pracovní název vychází z legendárního sci-fi filmu Star Wars a zní KMBL II – Imperium vrací úvěr. Má to být trochu parodie na současnou hypotékovou a finanční krizi.

Má vaše album mezi řádky nějaký příběh či společný jmenovatel?

Indy: Není to v zásadě koncepční záležitost. Spíš jsme pracovali spontánně, sílu jsme cítili v nápadech, které jsme postupně rozvíjeli. Snažil jsem se také trochu odstřihnout od svých minulých projektů. Samotný obal evokuje určitý konec něčeho, konec jedné éry. To se týká hudebního průmyslu i starého Indyho.

Povedlo se to?

Indy: Řekl bych, že naše album má poměrně neotřelý zvuk, produkce je naprosto jiná, texty a rytmus taky. Beru ho jako svou novou éru, což jsem vykřičel v jeho intru. Za poslední rok jsem při práci na desce zažil s Raem spoustu nečekaných momentů a dobrodružství.

Rae a Indy = KMBL

Rae a Indy = KMBL

FOTO: archiv, Právo

Jakého dobrodružství?

Indy: Baví mě makat na nepoznaných věcech. S Raem se nebojíme sáhnout na technofiltry a vůbec věci, které by mě bez něho asi nenapadlo do rapové produkce aplikovat. Rozumíme si a jsem rád, že jsem po dlouhé době našel dalšího dobrého parťáka.

Lze hip-hop ještě takříkajíc nafukovat?

Indy: Jestli je to myšleno tak, že hip-hop má určitá pravidla, která je třeba respektovat, tak je to v podstatě pravda. Myslím si, že jsem touhle deskou pár zarytých hiphoperů naštval. Nejskalnější fanoušci ode mě samozřejmě čekají samplovaný hip-hop. Neříkám, že je pro mě mrtvý, ale současně tvrdím, že jsem měl možnost poznat spoustu zábavnějších postupů.

Sampling bude vždycky jedna sorta v žánru. Rap je ale v podstatě velká popelnice, ve které si člověk může vybrat cokoli, půjčit si to a předělat to podle svého. Současný trend je rapovat do hudby, kterou byste před osmi devíti lety považovali za eurodance.

Elektronické věci, které dnes letí na dubové nebo dancehallové scéně, by se také před lety nechytly. Podle mě nemá hip-hop limit. Nafukovat ho lze pořád, je to jen o invenci a odvaze.

Vnímá český fanoušek obsah slov?

Indy: Řekl bych dokonce, že existuje velká část hiphopové komunity, která je na něj extra citlivá a je pro ni alfou a omegou. Současný trend je ovšem spíš takový, že se malinko opouští význam a víc se hraje s formou. To se týká i světové scény. Třeba Black Eyed Peas byli na prvních deskách takříkajíc obsahová kapela. Na posledních albech si ale především hrají se zvukomalebností a rytmem. Líbí se mi to a nemám s tím problém. Oni došli tam, kam došli, a mají na to právo.

Na vašem albu jste se také od obsahu posunuli k hravosti, že?

Indy: To je pravda. Když to zlehčím, dá se říct, že jsem byl radši, když jsem vymyslel dobrou rytmizaci textu, která korespondovala s hudbou, než že bych svítil z uspokojení nad tím že jsem pouliční Shakespeare, což samozřejmě nejsem. Navíc jsem ve věku, kdy už přestávám vidět svět černobíle.

Nejsem už takový rebel, nemám pocit nebo nějakou vnitřní touhu dokola otáčet stejné pseudofilozofie z ulice, když vlastně vím, že ty časy jsou pryč, protože současný hip-hop je naprosto jinde. Děti obdivují ulici z Facebooku, aniž by tušily, o co ve skutečnosti jde. Většinou se upínají na nějakou představu, zdá se jim to trochu jako komiksový svět.