Při jaké příležitosti přijíždíte do Prahy?

Je to jedno z nejdůležitějších měst v turné našeho orchestru k 80 letům trvání. Cesta začala v Berlíně, po Paříži, Itálii a po nedělním koncertě v Praze nás ještě čeká vystoupení v Curychu. V Rudolfinu bychom chtěli zopakovat úspěch z koncertu v roce 2006 na Pražském podzimu.

Jaký repertoár jste na turné posluchačům připravili?

Díla, která skladatelé bezprostředně věnovali souboru, když ještě nesl název Moskevského rozhlasového orchestru, jako Šostakovičovu Symfonii č. 15 nebo klavírní koncert Prokofjeva. Samozřejmě se bude hrát i Čajkovskij, jehož jméno neseme. Mezi sólisty turné je i klavíristka Elisabeth Leonská.

Máte ještě nějaké vztahy k Moskevskému rozhlasu?

Už žádné. V roce 1993 byl orchestru udělen název Velký orchestr P. I. Čajkovského a po perestrojce byla naše závislost na rozhlasu zrušena.

Přinesl perestrojkový vývoj nějaké změny?

Došlo k mnoha změnám. Těmi dobrými bylo přijetí mladých hudebníků. Méně pozitivní je, že se nevěnuje dost pozornosti kultuře. Vidím to jak u nás, tak v cizině. Státní financování se snižuje, přicházíme o rozpočet, o koncertní síně. V Moskvě se opravuje Velký sál Konzervatoře a málokdo věří, že bude brzy otevřen. Přitom v Moskvě je několik orchestrů, ale sál v centru jen jeden.

A co hudební výchova?

Zmizely hodiny zpěvu, pěvecké školní sbory, děti nedostávají skoro žádné hudební vzdělání, pokud nestudují v hudebních školách. Je to velká škoda.

Působíte i v operních divadlech?

Často diriguji v Curyšské opeře, kde byla v červnu úspěšná premiéra Rusalky Antonína Dvořáka za účasti českých sólistů. V Curychu jsem nastudoval i Borise Godunova, Evžena Oněgina, nyní připravuji Borodinova Knížete Igora. A v Moskvě v divadle Nová Opera bude další premiéra Rusalky pod mou taktovkou.