Jeho kniha letos získala prestižní Prix Goncourt pro nejlepší debut a těší se veliké pozornosti. Nakladatelství Argo ji nyní uvádí také v českém překladu. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o Heydrichovu biografii, k čemuž přispívá i název – akronym věty Himmlers Hirn heißt Heydrich, tedy Himmlerův mozek se jmenoval Heydrich, kterou ho přezdívali příslušníci SS.

Avšak Heydrich, přestože je po něm dílo v podstatě pojmenováno a autor se mu věnuje nejvíce času, není hlavní postavou, z literárního i historického hlediska hraje roli pouhého cíle. Celá narativní linie tak směřuje k jeho smrti.

Binet knihu strukturuje do 257 nepříliš dlouhých částí, které v chronologické posloupnosti vyprávějí životní příběh zastupujícího říšského protektora již od dob dospívání. Zahrnují i některé celkem nepodstatné epizody týkající se Heydrichovy rodiny a pochopitelně také líčí osudy Jana Kubiše a Jozefa Gabčíka, parašutistů vyslaných z Londýna za účelem Operace Antropoid. Rozsáhlý text se proto odvíjí převážně v živém tempu.

Navíc Binet coby Francouz nepředpokládá, že budou čtenáři dokonale znát české a slovenské dějiny. Často proto do textu zapojuje pasáže, kde vysvětluje případné nejasnosti či doplňuje širší souvislosti. Čerpá z dobových dokumentů, svědectví pamětníků, ale i z osobních návštěv míst, kde se události odehrávaly. Snaží se veškeré informace ověřovat do maximální možné míry. Drobné přehmaty, které českému čtenáři neuniknou, jsou tak v kontextu autentičností díla zcela nepodstatné.

Jak psát historii?

Krátké historky vzbuzují důvěru čtenáře v pravdivost sdělovaného a zároveň spolu s četnými dialogy pomáhají udržet pozornost. Díky detailům z běžného života hrdinů se stává součástí románu – ztotožňuje se s postavami, které si získávají jeho sympatie, a intenzívněji prožívá zlomové okamžiky. Uvědomuje si, že realita není nikdy jednoznačná. Fakt, že vlastně čte historický příběh, ho tak místy tvrdě udeří v podobě statistiky či strohého výčtu.

Laurent Binet

Laurent Binet přednáší moderní literaturu na Université Paris III.

FOTO: Petr Hloušek, Právo

Binet sám si však udržuje náležitý odstup a neustále připomíná, že jde pouze o román. Text se odehrává ve dvou rovinách, kdy úroveň metanarace nabývá dominantní pozici.
Kromě dějové linie nahlížíme samotný proces psaní, během něhož spisovatel nepřetržitě vede rozhovor se čtenářem.

Spolu s ním prožívá dilema, kde končí pravda a začíná tvůrčí práce. Hledá hranice mezi skutečností a fantazií, objektivitou a uchopením skrze uměleckou subjektivitu. Právě tuto úroveň Binetova díla považuji za nejcennější.

Z hlediska obsahu se totiž nabízí myšlenka, jaký by mělo úspěch, pokud by je napsal například český historik.