Jihočeské divadlo získalo pro „operu oper“ pozoruhodné mezinárodní pěvecké obsazení. Hudebního nastudování se ujal italský dirigent Antonello Allemandi, spolupracující s předními evropskými operními domy i newyorskou MET, režie pak Jiří Menzel, jehož inscenaci ale neměli bohužel premiéroví diváci možnost posoudit v plném rozsahu.

Mozartova partitura je pro Otáčivé hlediště krácena do podoby dvou hodin a dvaceti minut. „Mokrá verze“ škrtala ale navíc prakticky všechny recitativy, sbory, takže se vešla do necelých dvou hodin.

Herecká pohotovost nahradila jiné nedostatky

Pro milovníky Dona Giovanniho bylo zprvu těžké smířit se s pouhým sledem nejznámějších čísel, často bez přímé hudební i dějové logiky, ale újmu z tohoto „digestového“ řešení vynahradil zážitek z výkonů protagonistů, kteří prokázali značnou improvizační hereckou pohotovost.

Platí to především o představitelích Dona Giovanniho a Leporella. Řecký barytonista Aris Argiris má pro Giovanniho vše potřebné – od charismatického zjevu k suverénně ve všech polohách lahodně znějícímu barytonu, do něhož promítl ironii, sebevědomí, humor i vášeň proslulého rouhače a svůdce.

Leporello amerického basisty Erica Jordana byl Giovannimu spíše rovným partnerem v jeho intrikách než sluhou. Lehkým a dobře znějícím basem a živým pohybem ovládl usměvavý pěvec publikum od prvního vstupu na jeviště a na závěr sklidil zaslouženě stejně nadšený potlesk jako Argirisův Giovanni.

Milým, herecky i pěvecky přirozeným projevem zapůsobil pár mladých talentovaných domácích pěvců: Věra Likérová jako půvabná Zerlina a Lukáš Sládek jako suverénní Masetto.

Hlasy pěvců zaplnily sál

Hlas slovenské sopranistky Janette Zsigové má pro Donu Elvíru krásnou barvu i lehké koloratury, k dokonalosti scházela jen větší intonační přesnost.

Italská pěvkyně Elena Rossi předvedla v Donně Anně naplno svůj velký dramatický soprán, který ale více slušel Therese v Poulencových Prsech Tiresiových, v níž vystoupila před třemi lety ve Státní opeře Praha. Oktet protagonistů dobře doplnil lyrický tenor Aleše Voráčka v roli Dona Ottavia a mohutný bas Jevhena Šokala jako Komtura.

Allemandi dovedl orchestr Jihočeského divadla ke slušnému výkonu. Temperamentní Ital volil sice občas tempa na hranici zvládnutelnosti jak pro orchestr, tak pro pěvce, tu a tam kazily dobrý dojem zbytečné hráčské chyby v žestích a orchestr zněl také trochu hřmotně, ale strhující byl zejména závěr ve velké dynamické i výrazové gradaci.

I bez romantické kulisy zámeckého parku tak nakonec vzbudilo semi-stage provedení Dona Giovanniho bouřlivé ovace.

Jihočeské divadlo opět dokázalo, že dobře vedená oblastní scéna dosáhne na velmi dobrou kvalitu, jež obstojí v evropské konkurenci podobných festivalů.