Pocházíte ze Skotska, ze země, odkud na sebe v poslední době upozornila řada zajímavých skupin a zpěváků. Například Franz Ferdinand, Biffy Clyro, Snow Patrol a také samozřejmě vy. Čemu přisuzujete ten kvas?

V naší zemi se pořád děje spousta nových věcí, které umělce inspirují a nabízejí možnosti prokázat talent. Mně k inspiraci například stačí už to, že jsem Skotka. Jsem totiž velká vlastenka, pyšná na svou zemi, a to všechno moje muzika odráží. A z těch jmenovaných mám nejraději Snow Patrol, to je moje oblíbená kapela.

Jsou kouzla Skotska tématem vašich textů?

Nevím, jestli je to přímo plánovitě téma, ale určitě kouzlo Skotska podvědomě do mých textů vstupuje. Země je to, co se přírodních půvabů týče, skutečně nádherná. Je tu i řada zajímavých měst, ať už je Glasgow, Stirling či Edinburgh s letitou historií. Každé místo je jiné, takže ta krása přichází samovolně do celé mojí muziky.

Je pravda, že jste hudební samouk?

Ne úplně. Na škole jsem měla hudebku, ale sama jsem se naučila hrát na kytaru.

Jací umělci vás při vašem hudebním formování ovlivnili?

Největší vliv na mě měla naše skotská kapela Travis, ale určitě mě ovlivnili i další umělci, třeba Bruce Springsteen či Beach Boys.

Vašeho debutu This Is The Life (2007) jste dosud prodala přes dva milióny kusů po celém světě. Věřila jste takovému úspěchu?

Už jsou to tři milióny. A jestli jsem s tím počítala? Víte, snila jsem o tom, moc jsem si vždycky přála, aby to album mělo úspěch. Soudit jsem mohla jen z toho, že jsme se docela rychle dostali v žebříčku na první místo. Takový úspěch jsem ale přesto nečekala. Jsem šťastná, že mojí hudbě lidi přišli tak brzy na chuť.

S vaším novým albem A Curious Thing (2010) vám pomohl legendární Paul Weller. Jaký byl jeho vliv na písničky?

Paulovi se líbila moje písnička Run, se kterou jsem vystoupila loni na jeho turné. Proto se mi nejspíš rozhodl pomoci. Na mé druhé album přispěl svou skladbou a umožnil mi, abych ho natočila v jeho perfektně vybaveném Black Barn studiu. Já osobně jsem s ním ale nepracovala, při natáčení jsme se míjeli.

Většina vašich nových skladeb má hitový potenciál. Podle čeho poznáte, že je nová písnička hotová a vyhovuje vám?

To nevíte nikdy. Každou skladbu hraju mockrát jen tak na kytaru, pak k ní přidám text a pořád ji vylepšuji, aby mi zněla co nejlépe. Potom teprve jdu do studia. Ale jak se bude líbit posluchačům, jak budou reagovat a jestli se z ní stane hit, to poznáte až na albu, když se dostane k lidem.

Co vás ovlivňuje při psaní textů?

Každodenní život, ty nejobyčejnější věcí, život normálních lidí, moje rodina, kamarádi...

Jste z hudební rodiny?

Ne. Nikdo u nás nehrál, ani nezpíval.

Na desce je spousta vlivů, od folku přes country k popu. K jakému stylu máte vy osobně v současné době nejblíže?

Možná se to tak může jevit, ale nikdy jsem se neinspirovala ani country ani folkem. Nevím, odkud můj styl pochází. Nesnažím se napodobovat ani žádný jiný, snažím se být svá.

Takže máte talent, jak se říká, od boha?

Asi tak nějak to bude.

Jak moc změnil úspěch na hudební scéně váš osobní život?

Ani v nejmenším. Jsem pořád ta holka, co jsem byla předtím, žiju úplně stejně, tedy normálně. Mám pořád stejné kamarády a i doma žijeme pořád stejně.