Knopfler je ve světě populární hudby velmi charakteristickou osobností, a to jak svým zdánlivě nedbalým a klidným zpěvem, tak typickým a ojedinělým stylem kytarové hry.

Sobotní večer zahájil patnáct minut po dvacáté hodině písničkou Border Reiver ze svého dosud posledního, loňského alba Get Lucky. Po ní následovala řízná a skotsky zpěvná What It Is z deset let staré desky Sailing To Philadelphia, jejíž titulní píseň následovala hned poté.

Romeo And Juliet

Je logické, že čeští fanoušci netrpělivě čekali i na hitovky někdejších Dire Straits. Poprvé se dočkali, když Knopfler uchopil svou resofonickou kytaru a jako sedmou v pořadí nabídl slavnou Romeo And Juliet. Při ní nechal detailně nahlédnout do svého kytarového mistrovství. V závěrečném sólu, už opět elektrickém, drobná kamera umístěná na krku jeho kytary snímala hmatník nástroje a přenášela ho na projekční plochu nad jevištěm.

Sultans Of Swing

Další připomínkou někdejších Dire Straits byla vzápětí Sultans of Swing. Pak nastala ta správná chvíle představit sedmičlennou a vpravdě brilantní kapelu. Ta čítá i dva Knopflerovy spoluhráče z už zmiňovaných Dire Straits, klávesistu Guye Fletchera a bubeníka Dannyho Cummingse.

Done With Bonaparte

Ke své sólové současnosti se vzápětí Knopfler vrátil lidově taneční Done With Bonaparte a dalšími tituly ze své sólové diskografie. Samotné finále koncertu ovšem opět patřilo vzpomínkám na Dire Straits. Bouřlivé ovace vzbudila skvostně zahraná rozsáhlá skladba Telegraph Road a prvními dvěma přídavky se pak staly jímavá Brothers In Arms a vzdušně uvolněná So Far Away.

Piper To The End

Stojící obecenstvo se ale přesto nehodlalo vzdát a přivolalo Marka Knopflera s jeho družinou ještě s folklórně znějící Piper To The End, která koncert krátce po čtvrt na jedenáct uzavřela.

Ještě na odchodu ovšem čekal na skalní fanoušky zajímavý suvenýr, když si mohli na památku zakoupit flash se záznamem většiny právě proběhnuvšího koncertu.