Článek
V roce 2002 nastudoval Wilson v ND Janáčkovu málo uváděnou operu Osud. Jeho inscenace získala pozornost kritiky i diváků a mj. i Cenu Alfreda Radoka pro nejlepší inscenaci roku.
„Hostování Roberta Wilsona je pro nás velkou výzvou ve smyslu setkání s výjimečným profesionalismem režiséra, který vrací divadlo k požadavku kreativity. A ta musí být vždy na prvním místě,“ hodnotí Wilsonův opětovný vstup do českého divadla ředitel ND Ondřej Černý.
Šéf opery ND Jiří Heřman se s Wilsonem setkal v roce 2008, kdy se režisér přijel podívat do Prahy na inscenaci Zítra se bude... s vynikajícím výkonem Soni Červené. „Oslovil jsem ho ke spolupráci, od níž jsem si především sliboval posun interpretace české opery, stejně jako tomu bylo v případě Osudu,“ řekl Heřman.
Káťu Kabanovou Wilsonovi sám navrhl
„Řekl, že se ho téma opery velmi dotýká a rád by se toho ujal,“ prozradil Heřman. První, spíše dramaturgické a koncepční přípravy se odehrály na workshopu v New Yorku. Na podzim loňského roku začal Wilson na inscenaci pracovat v Praze – připravuje ji vždy ve dvou etapách. Nejprve hru režíruje bez textů, s nákresy dekorací, kostýmy a světlem. Druhá fáze začala v květnu, nejprve s Wilsonovým asistentem a od června již s režisérem.
„Je to pro sólisty náročné, musí na centimetry dodržovat aranžmá. Wilson přistupuje k inscenaci jako k obrazu, který má diváka uchvátit,“ komentoval Heřman.
Zvláštností Wilsonova přístupu k inscenování opery je, že začíná aranžovat do ticha, protože teprve ticho podle něho člověku umožňuje v maximální koncentraci vnímat nejen krásnou hudbu, ale také lépe vnímat vizuálně. V jeho inscenacích je důležitou složkou světlená režie – herci se musí striktně držet značek na scéně a jít za světlem, musí se přizpůsobit light designérovi, nikoli on jim.
Wilsonova metoda se zrodila z odporu ke konvenčnímu přístupu k opeře, jaký zažil na jevišti ve svých dvaceti letech. „Připadalo mi to jako groteska, jako něco z 19. století,“ popisuje své setkání s operou v polovině 20. století. Podle něho se mnoho nezměnilo. „Většinou na scéně vidím jen ilustraci textu nebo hudby. Bůh nám ale dal oči a uši. Snažím se vytvářet něco, co nebude pouhou ilustrací,“ říká Wilson.
Hudební nastudování Káti Kabanové je dílem šéfdirigenta Tomáše Netopila, titulní roli ztvární Christina Vasileva nebo Maria Kobielska, v dalších rolích Aleš Briscein, Eva Urbanová, Yvona Škvárová, Luděk Vele a další sólisté ND. Do konce sezóny bude Káťa Kabanová uvedena jen čtyřikrát: 26. a 28. června (premiéry), 30. června a 1. července.
