Autor se vyznal z toho, jak jej hospůdka na pražských Hradčanech inspirovala nejprve k napsání básně, pak je rozmnožil, až vznikla celá sbírka pojmenovaná španělsky právě Hospoda v centru.

Básně jsou rozděleny do sekcí Předmluvy, Mlčení s Wittgensteinem (jako nezakrytá narážka na Čapkovy Hovory), Hovory s Erató, Námluvy, Ozvěny života v mesónu El Centro, Chvalořečení, Nařčení, Domluvy a Výslovný happyend.

Často jsou jeho lyrické texty prostoupeny erotikou, jde o milostnou hru s jazykem a Brikcius říká, že dvě múzy, které jej nejvíce obtěžují, jsou Erató a Euterpé. Erató je múzou milostného básnictví a milostných písní, Euterpé zas múzou hudby. Jak Brikcius uvádí, byl by nerad, kdyby jej múzy slyšely, ale "Erató by asi vyhrála, kdyby měl jedné z nich dát přednost".

U osmašedesátiletého autora by zálibu v erotice mohla vystihnout následující báseň.

Pár k pomilování/Ona saje/ vozataje/ na kozlíku/ z divé stáje/ vystlané/ útržky pyžam/ A on líže/ zbaven tíže/ navzdor úzu/ krážem křížem/ nejvzácnější z pyžem. 

Hodnocení: 85 %