Co pro vás znamená, že jste patřili ke kapelám, která přišly s oi?

Bylo to dobrý. Začali jsem s tím, a když začínáte a není vám ani dvacet a lidi po celém světě vás následují, tak je to fajn, můžete pokračovat dál. A bylo dobré, že se objevily další kapely, které to taky dělaly.

Pociťovali jste napětí mezi skiny a punkery?

Mezi skiny a punkery bylo v Londýně v letech 1979, 1980 hodně problémů. Začalo to kolem Sham 69. To oni měli hodně potíží. My jsme měli taky problémy, skini chodili i na naše koncerty, ale žádné nebezpečí jsem necítil. Vsákli se, protože hudba byla stejná. Některé punkové kapely občas mívaly v publiku víc skinheadů než punkerů, ale v posledních pár letech jsem už nic takového neviděl, což jde dobře.

Zpěvák skupiny Cockney Reject Jeff Geggus známější jako Stinky Turner

Zpěvák skupiny Cockney Reject Jeff Geggus známější jako Stinky Turner

FOTO: Alex Švamberk, Novinky

 Panovalo v té době taky nějaké napětí mezi nastupující generací a starými punkery?

Doopravdy ne, vycházel jsem ze starého punku, jako byli pistole, Damned, Generation X, Buzzcocks, i když jsem předtím - jako každý rockový fanda - poslouchal Led Zeppelin a Deep Purple. A když jsme v roce 1979 začínali, tak mnoho starých punkerů bylo v prachu, přestali být vidět. Všechno se posunulo.

Co vás inspirovalo v tvorbě?

Inspirace přicházela z punkové hudby, použil jsem trochu riffů od Ramones a podobných kapel, něco jsme ukradli, něco si půjčili, jako to dělal každý z kluků. Texty odrážely každodenní život, střety v Terracies, jaký to je bejt sebranej policií, prostě život v zasraným městě bez budoucnosti. Skutečně jsme neměli žádnou budoucnost, pro nás z velkých rodin existovala jen jediná cesta, mohli jsme se stát teenagerskými boxery a zápasit. Tohle všechno bylo inspirací pro písně, bylo v nich hodně vážných témat.