Co má společného double-decker s moderním uměním?

Na první pohled možná nic. Musíte vejít dovnitř. Tenhle unikátní autobus (jde o veterána z roku 1959) jsme si vybrali proto, že je dost prostorný, aby pobral větší počet návštěvníků. A také proto, že na náměstích vyvolá patřičnou pozornost jen tím, když se tam objeví. To jsou dvě věci, které tak trochu symbolizují naši vznikající galerii GASK, která je jednou z největších galerijních budov u nás a věříme, že její program a zaměření vyvolá široký ohlas.

Ptala jsem se proto, že známý londýnský autobus je vaším dopravním prostředkem, pracovištěm a vlastně jakýmsi symbolem GASKtour. Jak jste k němu přišli a jaké změny prodělal?

Double-decker máme jen vypůjčený, ale GASKtour bude pokračovat i v dalších letech. Chceme přiblížit současné výtvarné umění studentům škol i veřejnosti, která se na současné umění dívá se zbytečným respektem, nebo despektem. Snažíme se od počátku do našich aktivit zapojovat umělce současné výtvarné scény.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

FOTO: GASK

Jací známí umělci vám vypomáhali s výzdobou autobusu?

Na výtvarné podobě autobusu se podíleli loňští finalisté Ceny Jindřicha Chalupeckého Jiří Franta a David Böhm – celý ho pokreslili slavnými díly z historie výtvarného umění. Sochařka Pavla Sceranková ho doplnila o vtipnou aktivitu jakýchsi pohyblivých prkének s texty, promítané video o GASKtour natočila umělkyně Eva Jiřička. A mohl bych pokračovat dál. Značí to jediné – na vzniku galerie i projektu GASKtour se od počátku podílí současní umělci, kteří seznamují veřejnost s různými podobami dnešního výtvarného umění.

Mluvíš o přiblížení veřejnosti současnému umění. Můžeš to konkretizovat?

Jistě. Už v loni, ještě dlouho před otevřením, jsme pořádali výtvarné workshopy, které vedli současní výtvarníci – sochaři, malíři nebo umělci zaměření na videoart, happening. Popisovali, jak postupují, co je zajímá a pomáhali zájemcům s jejich vlastní prací. Chtěli jsme ukázat, že každý, kdo něco vytváří je potencionální umělec. Nechali jsme je pracovat s různými materiály, třeba s recyklovanými předměty nebo jídlem, aby pochopili, že umění není jenom okolo nich, ale i přímo v nich. To víš, že tam byl ostych, ale mizel. Neříkáme, že každý je umělec. Ale vidíme v tom šanci zbořit tu umělou zeď, která mezi lidmi a uměním roste.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

FOTO: GASK

Kde si myslíš, že se vzala v laické veřejnosti řekněme ostražitost k modernímu umění? Je hůře pochopitelné?

Moderní umění bylo obecně nesrozumitelné v každé době. Stejně jako všechno co je nové, moderní, lidé k takové věci musí najít klíč. A to chvíli trvá. V současné době slyšíš – impresionismus, kubismus i třeba surrealismus – ano, to je umění, je to hezky vytvořené, všichni chápeme, co chtěli. Ano, ale pro tehdejší generaci lidí to bylo stejně nesrozumitelné jako díla, která vznikají dnes pro nás. Chtěl bych, aby každý dokázal takové dílo respektovat, stejně jako třeba respektuje svého souseda – i s jeho chybami, i s tím že se mu nelíbí nebo s ním nesouhlasí. Umění vás vždycky obohatí.

Jsi vedoucím Lektorského centra, co si pod takovou prací máme představit. Liší se nějak tvoje koncepce od stávajících obdobných zařízení?

Lektorské centrum GASK připravuje a vytváří stálé programy k výstavám v GASKu, výtvarné dílny, workshopy, přednášky zajímavých umělců a další aktivity. Liší se snad ve snaze zaujmout všechny vrstvy obyvatel i minority a vytvářet pro ně inspirativní prostředí v prostoru galerie. Například bych zmínil stálý program pro nevidomé, nebo rogramy pro mentálně postižené a podobně.

GASK tour probíhala už v loni, jaká byla odezva?

Ta odezva nás opravdu překvapila, byla jednoznačně pozitivní. Studenty škol naše připravená hra bavila, veřejnost – především děti byly naším autobusem nadšeni. Byli jsme hodně překvapení reakcemi studentů. Nevěděli jsme co čekat – podobná akce tu ještě nebyla. Studenty jsme rozdělili do čtyř skupin. Nejprve měli rozpoznat přes 30 významných děl, obrazů, architektury. Pak následuje hledání současných výtvarných směrů – jejich rozpoznávání, třeba konceptualismu, body artu, land artu apod. Využívají k tomu internetu a knihovny výtvarných směrů, které máme v druhém patře autobusu. Na závěr hledají obraz ukrytý mezi kresbami, kterými je celý double-decker pokrytý. Studenti byli skvělí, hra je bavila a kromě toho nás překvapili svými znalostmi. Nečekali jsme, že toho budou tolik vědět, ta soutěž není lehká, zkoušeli jsme ji na kamarádech výtvarnících a i ti často chybovali.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

GASKtour v akci mezi studenty a dětmi.

FOTO: GASK

A jaké byly reakce náhodných kolemjdoucích?

Reakce ostatních návštěvníků na náš double-decker byly nejdříve rozpačité, nevěděli, co je to za akci, jestli po nich něco nechceme a podobně. Ale pak je to většinou zaujalo, vyptávali se co v galerii bude, nebo třeba jestli tam máme dětský koutek a tak. Nejvtipnější asi bylo vysvětlovat, co vlastně znamená slovo GASK, někdo ho odvíjel od slova gastronomie, gas – benzin apod.

Součástí GASK tour je i soutěž o titul Umělecké střevo. Komu je určená, co je jejím cílem? A hlavně – co je tajemné umělecké střevo?

Umělecké střevo má každý z nás. Je to samozřejmě nadsázka, my se ho pomocí té soutěže snažíme objevit, ale to samozřejmě úplně nejde. Chceme vlastně upozornit na současné umění, na to že není třeba se ho bát nebo jím opovrhovat. A ta soutěž nám k tomu pomáhá. Studenti se seznamují s uměním, které třeba ani neznají – třeba land art, body art, konceptuální umění, s díly která nedokážou „přečíst“ – a najednou jim rozumí, zjistí že jsou docela zajímavá, že je baví o nich něco vědět. Soutěž je zaměřená na studenty středních škol a gymnázií, ale můžou přijít i další návštěvníci a hru vyzkoušet. Finále celé soutěže bude v červnu v GASKu. Vítězné družstvo bude na rok majitelem putovní ceny Umělecké střevo.