To nejlepší z funku a soulu 70. let přetavte v počítači, vkusně okořeňte vesmírnými zvuky a podávejte potažené psychedelickou náladou, podporovanou i unikátním způsobem zpěvu. Takový recept si Erykah napsala už před třinácti lety, když ohromila hudební svět svým revolučním Baduizmem (1997).

Billie hip-hopového věku

I dnes vládne nahrávkám její přitažlivý zastřený hlas a typicky zpomalené „povídání“ se záhadně zakroucenými samohláskami na konci slov, které inspiruje zahraniční recenzenty k odkazům na Billie Holiday. Toto spojení není nesmyslné, Erykah Badu může být v mnoha ohledech chápána jako Billie hip-hopového věku.

Její introvertní zvukové blouznění na této do jazzu sklouzávající desce přerušuje jen hravá funková Turn Me Away, která se jediná blíží běžnému popu, ale základní atmosféru desky určují spíše halucinogenně zpomalená Window Seat či jazzová Out My Mind, Just In Time, která už je natolik abstraktní, že jejích deset minut vydrží jen odolnější alternativci. Poněkud slabší a příliš dlouhá Love však mírně nudí repetitivním elektronickým doprovodem.

Pozornost vyvolal i videoklip k singlu Window Seat, v němž se zpěvačka procházela nahá na ulici v Dallasu a na konci se nechala zastřelit jako J.F.K. Doufejme, že údajně „šokující“ videoklip, kterého si všimla i bulvární média, přivede pozornost také k její hudbě.

Celkové hodnocení: 75 % 

 

Audio