Hlavní obsah

Portrét mistra strachu Stephena Kinga

Právo, František Cinger

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Americká novinářka a spisovatelka Lisa Rogaková ráda hraje na klavír jazz a blues. Možná že to je ten nejlepší předpoklad k cestě za poznáním mistra hororu a thrilleru. Musela se mu totiž dostat „pod kůži“, protože jinak by biografické knize Stephen King, Mistr strachu cosi mohlo chybět.

Foto: ČTK

Stephen King

Článek

Čtenáři autora knih, které vyvolávají příjemné mrazení, se určitě chtěli dozvědět víc, než mnohokrát opakované informace připomínající jeho „poklesky“. Ano, Stephen Edwin King (1947) se plných osm let léčil ze závislosti na kokainu, přesto k jeho základním charakteristikám patří spíš schopnost napsat poutavý příběh. A informace o třech milovaných dětech, kdy dcera se stala unitářskou duchovní a dva synové „kráčejí“ v otcových šlépějích, patří zase k jeho soukromí.

Kariéra spisovatele začala v roce 1959, kdy se starším adoptovaným bratrem Davidem vydali místí noviny Dave's rag (5 centů za výtisk). Od roku 1962 studoval na Lisbon High School, kde s přítelem Chrisem Chesleyem vydali v roce 1963 sbírku osmnácti povídek s názvem People, Places and Things – volume I.

První dílo, které bylo veřejně publikováno, byla povídka I was a Teenage Grave Robber (Byl jsem mladistvým vykradačem hrobů) a vyšla v časopise Comics Review v roce 1965. V roce 1966 ukončil úspěšně studium na střední škole a dostal stipendium na univerzitu.

V roce 1970 absolvoval univerzitu v Oronu, obory angličtina a tvůrčí psaní se zaměřením na učitelství. Rok nemohl najít práci, a tak pracoval v textilce a psal povídky, které prodával do „pánských“ časopisů. Na podzim 1971 začal učit na střední škole v Hampdenu, na jaře 1973 prodal svůj první román Carrie.

„Všechny návykové látky jsou součástí našich špatných činů. Myslím si, že je to součást smlouvy s posedlostí, která vás v první řadě činí spisovatelem, která vás donutí všechno to ze sebe vypsat,“ cituje Rogaková jeho vyznání.

Jeho obdivovatelé určitě ocení, jak si autorka všímá právě jeho práce v textilce Worumbo. Už tam ho totiž nejvíc zaujaly krysy. „Zatímco jsem čekal, až budu mít plný zásobník, házel jsem po krysách plechovky.“ Byli to prý úplní macci a některé z nich si sedaly přímo k němu a prosily jako psi. Určitě zajímavá inspirace. Kdo se bude zajímat o další práce Lisy Rogakové, může se dostat k životopisným knihám věnovaným Danu Brownovi nebo Baraku Obamovi. Dozajista příjemný zážitek.

Celkové hodnocení: 85 %

Reklama

Výběr článků

Načítám