Helloween se proslavili typickým metalem osmdesátých let, od kterého už většina dnešních muzikantů dává ruce pryč a tváří se, že snad ani neexistoval (až na některé české dinosauří agrometalisty). Později od metalu zběhli a pokračují popovější cestou.

Zatímco skalní metalisté novou desku ihned odvrhnou jako zradu, neskalní si asi řeknou, že Unarmed je třeba ocenit, protože tím, že se Heloween odpoutali od osmdesátek, vlastně projevili odvahu. Bohužel odvaha ne vždy stačí. Jejich současný zvuk není výjimečně zábavný ani originální a posluchači, pro kterého není metal středem světa, je puténka, co hráli dřív. Přesto není celá deska špatná.

Helloween se v předělávání vydali několika základními směry - vyzkoušeli aranže pop-rockové, poloakustické, lehce elektronické a nakonec to nejhorší - kýčovitý symfonický pop-metal. Rachotivá sedmnáctiminutová The Keepers Trilogy s monstrózními sbory rozesmívá, protože připomíná spojení Eurosongu s nějakým hodně vyčpělým českým muzikálem. Hrůzná je též symfonická balada A Tale that Wasn’t Right, která jakoby chtěla parodovat televizní hvězdičku Susan Boylovou.

Po takových kouscích potěší obyčejná pop písnička s uklidňujícím piánem nebo pop-rockové aranže, průměrná balada Forever & One či nenásilný popík Fallen to Peaces.

Asi nejlépe nakonec vyznívá rozesmátá a svižná coververze Dr. Stein s klavírem a saxofonem, která jakoby odkazovala až kamsi ke Springsteenovi.

 

Celkové hodnocení: 60 %