Článek
Objevnost spatřuji v návratu Puškinova romantismu na českou scénu. Ne že by se divadla, včetně ostravské Arény, nepokoušela znovu a znovu uvádět Máchův Máj nebo Cikány. Od časů E. F. Buriana je ale inscenování stěžejního díla českého romantismu takřka vždy spojeno s experimentováním. Podnětným, jak by ne!
Máj v jeho nejzákladnějších tónech tlumočí pak ale takřka vždy velcí recitátoři, ať už Karel Höger nebo Jan Tříska. Osud světového romantismu – zdálo se – definitivně zpečetila vlna coollnes dramatiky a její vyprázdněná deziluze bortící estetická tabu.
A najednou „tam, někde, řekněte báťuškovi“, vytryskne jasná a výmluvná emoce z něčeho zdánlivě tak prostého a překonaného, jako je neopětovaná čistá láska mladičké Taťány a pozdní prozření životem znuděného dandyho Oněgina.
Pětkrát jsem už zhlédl ostravského Oněgina. A přistihuji se, že už jenom kvůli poslednímu výstupu, kdy láskou vlastně stále ještě rozbolavělá Taťána (Tereza Vilišová) rozhodne se být věrná manželovi a nepřijímá Evženovo (Tomáš Dastlík) nadbíhání propouštějíc ho navždy, možná do věčného osamění.
Hlediště při monologu Taťány absolutně ztichne. Nikdo nezakašle, ba ani nedýchá. Rozervanost příběhu se vlévá do duší. Zázrak jedné z největších divadelních katarzí, jaká může člověka v životě potkat.
Jak na panstvo z Prahy
Nový překlad a dramatizace Oněgina spolehlivě přesvědčily o stylu, výtvarnosti, citové exponovanosti, skladbě a obraznosti festivaly v Hradci, ve Zlíně, Plzni, Českém Těšíně…
V Žižkovském divadle a v Divadle v Celetné byla před týdnem bezručovská představení absolutně vyprodaná. Týden by je mohli hrát. K nejlepším inscenacím DPB patřili a patří Idiot, Prolomit vlny, 1984, Jób, Bezruč?!, Divoká kachna…
Budou někdy Bezruči a jejich znamenitá tvorba divadlem, inscenací, výkonem roku? Správně. Nebudou. Na to vyzrál jen Sergej Fedotov: Bulgakovovo Psí srdce v Aréně a Dostojevského Idiota v DPB stačil uvést na scénu na začátku roku. Před Ostravarem.
Divadlo Petra Bezruče Ostrava - Alexandr Sergejevič Puškin: Evžen Oněgin. Přeložili Jaroslav Janovský, Milan Dvořák, úprava textu a režie Jan Mikulášek, dramaturgie Ilona Smejkalová, výprava Marek Cpín, hudba Jan Mikulášek. Premiéra 5. října 2007, uvedeno mj. na mezinárodních festivalech v Hradci Králové a v Plzni, v Praze zatím naposledy 2. února 2010.