Texty, které „autor do knihy vložil, občas připomenou tragikomické papírové loďky. Začaly prý vznikat v šedesátých letech minulého století a původně nebyly určeny k publikaci,“ píše se na záložce.

Těžko říci, zda jde o reklamní trik či upřímné vyznání. V obou případech jim to neubírá na půvabu, protože tento román v dopisech je navýsost literární záležitostí.

Nostalgické vzpomínání

Literární kritik ale ví, že Antonín Bajaja vydal na sklonku 90. let knihu Na šéne blaue Dřevnici, což je i v nové próze připomínka říčky, nebo spíš potoka, který Zlínem protéká a v jehož zamrzlém korytu pořádala „lepší“ zlínská společnost v zimě pikniky.

V mnohém politicky adresné „účtování“ s proměnami Zlína v Gottwaldov a zpět. Nostalgické vzpomínání na služebnou Rozku (dopis psaný v roce 1971) v tzv. lepších domácnostech v současném románu ukazuje, v jakém prostředí se čtenář ocitá. Dychtivé poznávání světa dětskýma očima i rozumem připomíná krasohled, který každým pohybem změní obraz, a čtenář se může znovu zadívat, v tomto případě spíše zaposlouchat do autorova vyprávění.

Prostředí tzv. lepších domácností není jediné. Život po únoru 1948 společností zatřásl a mnohým, kteří by se nikdy do dělnického světa nepodívali, bylo sebezáchovnou povinností ho poznat.

Nelítostné proměny

Laskavá mlha halící okolí do pohádkové podoby se rozplývá a obrysy nabývají podoby nelítostných proměn. Milovaná učitelka se pojednou mění v postavu hrozící záhubou pomalu celé Moravě. V Bajajově podání pro současníky ve velmi uvěřitelné, pro pamětníky přímo v děsivě pravdivé podobě.

Právě odstup času i vzdálenosti, když si autor Janu překřtí na Jeanne, symbolizující sv. Janu z Arku, mu poskytl prostor pro záznam, dialog postav i vypravěčův komentář. Jeanne byla bojovnicí za spravedlnost, oba sourozenci měli ctižádost prosazovat spravedlnost. Co to však bylo a je? Elementární lidská slušnost jako minimální základ je Bajajovi záchytným bodem.

Bajaja skutečnost neidealizuje

Autor vypravěči věc „zkomplikoval“ požadavkem na dobovou autentičnost. V případě jmen jako Rudolf Slánský je to připomínka dávnější minulosti, v pasážích posledního dvacetiletí téměř dnešek. Je to podobně nelítostný pohled na realitu, zbavenou oparu tušených nadějí a staronových ideálů.

Bajaja si skutečnost neidealizuje. Předcházející próza Zvlčení s podtitulem Romaneto o vlcích, lidech a úkazech byla dostatečně výmluvná o tom, jaký vidí svět. V nové podobě románu Na krásné modré Dřevnici podal působivý obraz našeho život v posledním šedesátiletí.

Antonín Bajaja (1942) se narodil ve Zlíně. Po vystudování brněnské Vysoké školy zemědělské pracoval do roku 1991 v zemědělství. Od roku 1996 vede semináře Tvůrčího psaní na Univerzitě Palackého v Olomouci.