Fotograf německého původu si podmanil na dlouhá léta módní scénu. Ženy mu ležely u nohou a herecké hvězdy i jiné slavné osobnosti se s důvěrou svěřovaly jeho objektivu. Mezi nimi Cathérine Deneuveová, Sophia Lorenová, Anthony Hopkinse, Marlene Dietrichová, módní návrhář Gianni Versace, tenor Luciano Pavarotti nebo němečtí kancléři Gerhard Schröder a Helmut Kohl. Bonvivánovi s pověstí perfekcionisty i morouse pózovala také oscarová Elisabeth Taylorová – v bazénu a oblečená pouze do šperků, na ruce jí seděl velký zelený papoušek. 

Pro Newtona bylo zdolávání zažitých konvencí výzvou. Proslavil se nejen provokativními snímky plnými živočišnosti a tělesnosti. Bez odezvy nezůstávaly ani jeho výroky na adresu něžného pohlaví. O modelkách říkával: „Dívám se na ně stejně jako farmář na své brambory,“ nebo „Buď jsou tak hloupé, že jsou schopny jen sedět a tupě zírat před sebe, nebo mi jdou na nervy nepřetržitým žvaněním.“

Bohyně, ženy amazonky

Gunnila Bergstrom, Paříž (1976, výřez)

.:Gunnila Bergstrom, Paříž (1976, výřez)

FOTO: Repro z knihy Helmut Newton (Taschen 2009, distribuce Slovart)

Rád dráždil okázalou prezentací luxusu, pozlátka, které chce každý mít, ale málokdo ho skutečně získat může. Fascinovala jej ženská síla i krása, ukazoval ženy dominantní a nebezpečné – jako lvice salónů, femme fatale; ženy, které mají nad vším kontrolu. „Jeho“ dámy jsou zahalené závojem zhýralosti, přesto pevné ve svých zásadách. Jsou to bohyně, ženy amazonky.

Autor převážně fotografického černobílého aktu sklouznul k lascivnosti jen výjimečně. Vyvaroval se laciné obscénnosti, balancoval na hraně úspěšně a nikdy nepřepadl do útrob vulgarity. Jenže každému se do chuťových pohárků vkusu trefit nemohl. Hlavně feministky (na jedné výstavě cákaly na jeho fotky barvu) mu vyčítaly, že zobrazuje ženy v dehonestujících pózách, spoutané v řetězech nebo se psím obojkem.

Helmut Newton: Jenny Capitain, Pension Dorian, Berlin 1977

.:Helmut Newton: Jenny Capitain, Pension Dorian, Berlin 1977

FOTO: Repro z knihy Helmut Newton (Taschen 2009, distribuce Slovart)

Jeho snímky vyprávějí příběhy. Dívku v extravagantním kostýmu nechal utíkat před startujícím dvouplošníkem nebo zachytil krokodýla, kterému z tlamy vylézá nahá žena. Slavný je jeho diptych, na němž čtveřice modelek kráčí směrem k objektivu. Na prvním snímku jsou elegantně oblečené, na druhém nahé. Nemění se jejich póza ani výraz, jen energie z nich vyzařuje jiná.

Newton se zasadil o ustanovení nového pojmu, pornografická elegance. Ovlivnil jej Brassaï a netajil se obdivem k Josefu Sudkovi. Preferoval práci v plenéru, ateliér jej svazoval a nudil. Modelky v luxusních róbách tak vidíme postávat v rozkopaných ulicích, na hřištích nebo parcích. Hojně využíval i své hotelové pokoje.

Barevně fotil tehdy, pokud považoval barvu za nosný prvek sdělení. Přemýšlel nad každým detailem. Modelky byly vždy pečlivě nalíčené a učesané, složité pózy precizně aranžoval. Jeho snímky působí mnohdy jako obrazy ze snu, měl cit pro světlo. Nic neretušoval, neupravoval. A černá je u něj černější než tma.

Životní láska June

Oslepoval jej lesk celebrit, až se jednou z nich nakonec stal. Odmala byl zvídavý, o to víc, týkalo-li se to ženské nahoty. Narodil se jako Helmut Neustaedter 31. října 1920 v Berlíně do bohaté židovské rodiny. Zálibu ve vizuálním umění objevil záhy – ve dvanácti si pořídil první fotoaparát. Do cesty bezstarostnému dospívání ovšem vstoupil Hitlerův režim. V roce 1934 musel odejít z gymnázia, rozhodl se proto věnovat fotografování naplno. Nastoupil do učení ke známé berlínské fotografce Else Simonové, přezdívané Yvy.

Před nacisty se nakonec rodina rozhodla prchnout – rodiče do Jižní Ameriky, osmnáctiletý Helmut směrem Čína. Zastávkou mu byl Singapur. Dlouho tam ale nevydržel, více než tvorbě se věnoval milenkám. Ze Singapuru odjel do Austrálie, kde nastoupil do armády a našel svou životní lásku, herečku June, s níž zůstal až do své smrti. V roce 1946 si změnil příjmení na Newton, stále se snažil prorazit jako umělecký fotograf.

Příležitost talentovaného umělce nenechala dlouho čekat, dostal nabídku do londýnského Vogue. Pro prestižní magazín poté pracoval v Austrálii a Paříži, kde se svými provokativními erotickými snímky slavil na začátku 70. let největší úspěch. V uších mu stále zněl vrtkavý mamon slávy. Čekal jej newyorský Vogue. Zkušenost to byla cenná a tvrdá. Pracoval tolik, že si přivodil mrtvici. V roce 1981 si zažádali manželé o monacké občanství a přestěhovali se tam.

V životopise napsal: „Vděčím za svůj úspěch světu komerce, 'konzumní společnosti', a ne nějakým nadacím či muzeím.“ Newtona můžeme brát jako principála tohoto nahého cirkusu i lačného voyera slídícího za oponou. Zakázané ovoce přece chutná nejlépe...

Za svou tvorbu získal množství ocenění a vyznamenání. A jak viděl kus svého života on sám? „Co bych napsal o posledních dvaceti letech svého života, je, že jsem potkal hodně nudných hollywoodských nanynek, vydělal hodně peněz a že lítám pouze první třídou. O moc víc se nestalo.“