Soubor působící od roku 1959 v Haagu zakládali choreografové Benjamin Harkarvy, Anna Sokolow, John Butler, Glen Tetley a Hans van Manen. V jeho vývoji i svérázné taneční expresi však zanechal nejdominantnější stopu právě Jiří Kylián, který již v roce 1974 stál vedle Hanse Knilla jako umělecký vedoucí souboru. Svobodná šance odrazila jeho tvůrčí talent k nejvyšším uměleckým metám.

K jubileu připravil Festival unikátní setkání bývalých tanečníků, choreografů a tvůrců všech uměleckých odvětví. Přivezl snad všechny taneční soubory, sólisty i školní instituce, kteří s NDT měli co do činění. K údivu všech předvedl Jiří Kylián svou poslední premiéru, Mémoires d’oubliettes, jako rezidentní choreograf souboru.

Proč ukončuje své působení na domovské scéně, má jistě víc důvodů. Možná už stovkou svých choreografií a projektů všechno řekl. Hostoval snad na všech světových scénách napříč světadíly. Jeho intenzívní práci s tanečníky všech generací nikdy nechyběla velkolepost, lidskost, laskavost a hluboký intelektuální i emocionální náboj.

Premiéru si nenechala ujít ani královna Beatrix

Opening program, složený tradičně ze tří opusů tří choreografů Kylián–Ligtfool Léon–Inger pod názvem 50 years of Challenging Dance, byl premiérou v honosném stylu za přítomnosti královské rodiny v čele s královnou Beatrix.

Dramaturgický výběr hudebních i tanečně výrazových témat ale se slavností atmosférou moc neladil. Všechna díla měla truchlivou a meditativní náladu, danou i hudbou Dirka Haubricha. Nezapomenutelné prožitky, vzpomínky na zrození, matku, vzrušení, zapomnění, zlobu i vyrovnání s účty, to vše se Jiří Kylián snažil vyjádřit ve svém posledním díle.

Jako by chtěl uklidit vše, aby před ním zůstala čistá nová cesta. Symboly sbírání a hrnutí odpadků vrcholí v apokalyptickém padání stříbřitých plechovek. Hudbu doprovází směsice hlasů a autorství je posvěceno v interpretaci Jiřího Kyliána a jeho partnerky Sabiny Kupferbergové.

Poněkud sebestředné a formalistní dílo krásných pohybů i autorského rukopisu dvojice Paula Ligtfoola a Sol Léonové s názvem Studio 2 pro mladší skupinu NDT 2 znásobila slavná partitura Arvo Parta Tabula Rasa. Dissolve in it hostujícího choreografa Johanna Ingera na hudbu Iana Andrewse, Alva Nota a Brackena, v šedé morbidní scéně sice nepohltilo diváky do nicoty, ale k záběru jubilejního představení se příliš nehodilo.

V dalším festivalovém programu se vystřídaly hvězdy první velikosti jako šéf Batsheva Dance Company z Tel Avivu Ohad Naharin, Nacho Duato s madridským souborem Compania Na-cional de Danza, Forsythovská linie byla představena dílem Dany Caspersenové. Present of past byla přehlídkou komorního vyznání interpretů různých generací v čele s Gérardem Lemaitrem, bardem a zakládajícím členem původního souboru. Nastupující generace v čele s Václavem Kunešem a Natašou Novotnou a skupinou 420 People se představila dílem Small hour.