Bohatý homosexuál Antonio (Igor Bareš) sponzoruje partu mladíků, z nichž jeho favoritem je Bassanio (Jan Hájek). Momentálně ale má plačtivou náladu, jejíž příčinu odmítá sdělit. Možná tuší, že jeho přítelíčkové jsou banda vypočítavých manekýnů. I když Bassanio Antonia ostentativně miluje, přihlásí se (pro peníze? z nudy?) do konkurzu o ruku bohaté dědičky Porcie (Lucie Žáčková), která se po většinu času bůhvíproč chová jako retardované děcko.

Nechybí parodie Chaplina a ruských zbohatlíků

V konkursu uspěje a získá Porciiny peníze i ruku. S tím má trochu problémy, ale v zásadě je rád. Stane se tak finančně nezávislý na svém sponzorovi Antoniovi, který má mezitím zase trochu problémy s úpisem lichváře Shylocka. Ale díky ženské lsti vše dobře dopadne a parta se rozpadne do tří křepčících heterosexuálních párů. Antonio opět pláče, kamarádi se na něj vykašlali.

Z tříhodinové inscenace režiséra Martina Čičváka se žádná koncepce (kromě akcentované homosexuality) vyčíst nedá. Tu a tam se překlopí do estrádní komiky, v níž neschází parodie ruských zbohatlíků mrazíkovského typu i Chaplin s hůlčičkou.

Židovský lichvář Shylock (Jiří Štěpnička) bohužel uprostřed téhle všehochuti působí jaksi zbytečně a navíc, ostatně výklad postavy, jež generacím divadelníků poskytuje vzrušující prostor k interpretaci, režisér vtěsnal do mantinelů na jedné straně vesele dobromyslného, na druhé nelidsky zavilého nepřítele všech křesťanů, jehož jaksi není proč litovat ani nenávidět. Je to předem prohraná šance a ani herec Štěpničkova kalibru s ní mnoho nesvede.

Ženské figury působí asexuálně a ploše

A patetický odchod Shylocka kolejištěm (snad do nacistických táborů?) působí jako hodně vnější a nepatřičný přílepek (zvláště, když chvíli poté nechá režisér toutéž cestou odejít i Porcii). Ženské figury působí velmi asexuálně a ploše, vedle rozverné i uplakané party benátských gayů to ostatně nemají lehké. To ale nemají ani diváci, protože inscenace, zbavující Shakespearovu hru tragiky i poezie, je především dosti nudná.