Hlavní obsah

Klimszův Dodeskaden ze struskové haldy

Právo, Jiří P. Kříž

Tlačítkem Sledovat můžete odebírat oblíbené autory a témata. Články najdete v sekci Moje sledované a také vám pošleme upozornění do emailu.

Od úterý to v Českém Těšíně bude kulturně vřít diskusemi o vesměs výrazných inscenacích devátého ročníku Festivalu divadel Moravy a Slezska. Porota určí vítěze v sobotu. Jedním z nejlepších příspěvků bude ale docela určitě čtvrteční krajově ukotvená Brenpartija Tomáše Vůjtka v nastudování režijního barda Januse Klimszy.

Článek

Aréna Ostrava se na ni chystala dlouho. Nesnadno na svět se drala i předloha Brenpartiji: samizdatová Zpráva o státu Halda Věnceslava Juřiny. Autor v ní připomněl meziválečný bezdomovecký lumpenproletariát, hřející kosti na ostravských struskových haldách. Knížka konečně vyšla! V den divadelní premiéry (31. října), sedmnáct let po autorově smrti.

V náručí hubičkové

Uznejte sami: V normalizačních časech, kdy zase platívalo gottwaldovské Horník, hutník, kdo je víc?! něco tak pravdě nepodobného spatřit světlo přece nemohlo!

O lidech z nejubožejších kolují po ostravském revíru báje a pověsti. A ještě najdete poslední pamětníky. Vyděděnci na hrabůvské haldě ve 30. letech skutečně žili a umírali. Měli hlad, kradli, občas se podřízli nebo uhořeli, ale pyšnili se i samosprávou. Policajti jim zakazovali jen prvomájové průvody. A oni se divili proč, když lumpenproletariát je přece taky proletariát.

Klimszova Brenpartija stylově a jazykově nepřímo navazuje na jeho legendárního Proroka  Ilju. Příběh lidí ze smetiště. Zlých, ale z nejubožejších. Vykazují příbuzenství s proslulým Dodeskaden (1970) Akiry Kurosawy. Srší stejně burcujícím společenským a morálním apelem. Nádherně baví, má nostalgii zašlého času, je regionálně přesně ukotvená. A dojímá.

„Každý synek z Brenpartije nic nerobi enem žije. Tim zabiji bakterije, proto na furt věčně žije…“ Za tím popěvkem je drsné kamarádství, zápas o život a věčně číhající Smrt – v křehkém mánesovském hánáckém kroji  Tereza Cisovská – rozdávající zabíjející dávky hubičkové, což prý bývala směs denaturovaného lihu a vody obarvené malinovou šťávou.

Klimsza zase jednou vstoupil i na jeviště: člověk z jiného břehu, veršující legenda, něco jako věčný děd z Končalovského Sibiriády. Ze všech nejlíp vládne uhrančivou šlonzáčtinou.

Otisky paměti

Brenpartija je strhující hereckou inscenací. Na jevišti koncertují Josef Kaluža (starosta Ferda Prokop), Dana Fialková (Majdaléna), Marek Cisovský (Lojza Bujok), Michal Čapka (Venca), Pavel Cisovský (Škuta zvaný Panáček), Vladislav Georgiev (Franta Vyvial), Albert Čuba (Jozef), Alena Sasínová-Polarczyk (Vefa)…

Jenom Ostravsko a Brněnsko může stavět poetiku některých divadelních událostí na  jazykově lexikálním ozvláštnění, jež se na první pohled jeví jako rázovité, pitoreskní. Jsou-li za ním lidé, nabírá příběh sílu. Znamenitý příspěvek z kategorie otisků paměti. Je to jeden z trendů současného divadla. Důkazy najdeme v Chebu, Ústí, Šumperku. A nejvíc v Ostravě.

Komorní scéna Aréna Ostrava – Tomáš Vůjtek: Brenpartija.  Záblesky ze struskové haldy na motivy prózy Věnceslava Juřiny Zpráva o státu Halda. Režie Janusz Klimsza, dramaturgie Tomáš Vůjtek, scéna a kostýmy Marta Roszkopfová, hudba Vladislav Georgiev. Česká premiéra 31. října 2009

Reklama

Výběr článků

Načítám