Horizont osazený siluetami turkyně a lidí. Scéna Martina Černého se prosvětluje. Ze stínů vystupují postavy ve znamenitě naznačených černobílých krojích Markéty Oslzlé-Sládečkové s magií ornamentů na blůzkách, sukních, zástěrách, košilích i v tetování. Šeď všednodenního oblečení proti rozmařilé barevnosti masek.

Petr Hromádka dynamickými, ale i lyrickými hudebními motivy míří na Horňácko. Režisér lokalizaci potvrzuje živou hudeckou muzikou Petra Mičky.

Atmosféra, srozumitelný konflikt, obraznost. Pro publikum scénická plátna, která vedou k účastí, souznění. Příběh dojímá, burcuje morálku, vypovídá o nesmyslné nevraživosti: kdysi třeba mezi katolíky a luterány, dneska kvůli ještě přízemnějšímu partajničení, odkazujícímu nás s panem prezidentem v čele šiku do 19. století.

Bože, k jakým hereckým výkonům se vzepjali herci, nad nimiž i já jsem se ještě nedávno v jejich zlenivělé nejistotě ošklíbal. Nad ostatní se ještě vyděluje Eva Novotná v titulní roli krajčírky Evy: děvčete přímočarého, nad dobu povzneseného hrdostí, samostatností, statečností i smutkem zadřeným pod kůži i do duše.

Špetka pochválení

Stejně exponovaným partem je nikoli jen slabošský, jak se traduje, Mánek Mešjaný Václava Vašáka. Chlapisko prudké, ale nerozhodné. A Evin muž, kožušník Samko Jagoš Petra Halberstadta. A přímo brilantní polohy vyzrálého herectví Drahomíry Hofmanové (Mešjanovka) nebo Marie Durnové (Kotlibovka).

Tak bych mohl pokračovat: od Henriety Hornáčkové (Maryša Kotlibová), Zuzany Ščerbové (podruhyně Zuzka), Sandry Riedlové (Poluša), Petra Panzenbergra (Jožka), Davida Kaloče (Rubač) až třeba k pojetí figurky pravotára Huspeky z Prešpurka Jaroslavem Dufkem… Cit pro starobylý, posvátný kraj východní Moravy. Ani špetka sentimentu, jen gejzír invence. Divácký zážitek roku. A z mé strany velké pochválení.

Národní divadlo Brno - Gabriela Preissová: Gazdina roba. Inscenační scénář, jazyková úprava, režie Břetislav Rychlík, dramaturgie Martin Dohnal, scéna Martin Černý, kostýmy Markéta Oslzlá-Sládečková, choreografie Ladislava Košíková, hudba Petr Hromádka, hudecká muzika a odborná spolupráce Petr Mička. Premiéra 30. ledna, slavnostní představení 27. října 2009.