Kafkova společnost chce udílením své ceny vyzdvihovat významné osobnosti světové literatury, jež se svým dílem zasloužily o hodnoty demokracie, tolerance a humanismu.

Handke píše od 60. let, doby revolučního ovzduší v mnoha zemích Evropy i jinde ve světě. I jeho psaní bylo převratné, v dramatu vytvářel takzvané mluvené hry, které byly v obsahové i formální opozici k obvyklému dramatu. I ve svých prózách tematizuje problematiku komunikace, jazyka i otázky existenciální.

Členka mezinárodní poroty, Rakušanka Marianne Gruberová, v laudatiu uvedla, že již jeho první román Sršni v roce 1966 vyvolal překvapení a údiv nad tím, "co všechno je v jazyce možné". Způsobil úžas nad tím, co jazyk dokáže, později tušení, čeho si žádá a co by mohlo vést k většímu pochopení řeči, uvedla. V souvislosti s udělením Ceny Franze Kafky připomněla některé paralely Handkeho prací s Kafkovými romány a povídkami.

Poprvé v Praze


Čerstvý laureát Kafkovy ceny pak řekl, že je v Praze poprvé. V minulosti se prý domníval, že město již navštívil, tuto představu mu ale dávala četba právě Kafkových próz. Praha je plná Franze Kafky, jsou v ní přítomna jeho slova, uvedl. V souvislosti s udělením ceny pak mluvil o tom, že ocenění vždy vede k myšlence o dluhu, o tom, zda je cena zasloužená.

Peter Handke se narodil v roce 1942, vystudoval práva a po častých cestách a pobytech v zahraničí žije nyní ve Francii. Je autorem rozsáhlého díla, jeho bibliografie čítá desítky titulů, spolupracuje s filmem. Psaní vidí Handke, jeden z nejpřekládanějších rakouských spisovatelů, jako poznávací až výzkumnou činnost, jako dobrodružství, jako možnost poznání života, uvádějí pořadatelé ceny. Handke je nekonvenční autor a vždy ho zajímalo společenské a politické dění.

Do českého jazyka se jeho tvorba překládá již od konce 60. let; čeští čtenáři mají k dispozici prózy Nevyžádané neštěstí (česky 1980), Tři pokusy (1993), Dětský příběh: Číňan bolesti (1997); Za temné noci jsem vyšel ze svého tichého domu (1999) či Don Juan (ve vlastním podání) (2006).