V dramatizacích Karamazových se kapitoly Ivanova a Aljošova sváru o boha pomíjejí. Ve zkratce odpovídající rozměru díla ho do inscenace úspěšně včlenil Vladimír Morávek. U stolu se naopak právě tato výseč stala strhující pří, která vydala na samostatnou inscenaci.

Vládnutí je nade vše

Silná je Legenda o velkém inkvizitorovy zdrcující aktuálností; v bezčasí, degradujícím morální zásady, přemýšlení a kulturnost na bláhovost a slabošství. Takové hodnoty jsou hodné jenom posměchu nových nihilistických cyniků, vybavených v chabé duchovnosti několika bezobsažnými floskulemi, a ve jménu sebelásky a obdivu k moci, se zástupem přitakávačů v týlu, hluboce takovými kvalitami pohrdajících.

„Proč jsi nás přišel rušit?!“ spílá Velký inkvizitor Kristovi, který se vrátil na svět ve chvíli, kdy v ulicích a na náměstích španělské církevní vlády hoří tisíce hranic nejprve s kacíři, reformátory, později s čarodějnicemi. Vždy podle zákona a práva.

To nestačí. „Přišel jsi nás rušit, a za to tě upálím!“, pokračuje šiřitel víry v Boha ve vlastním sebeopájení a sebeukájení. Dosaďme jakoukoli ideologii, třeba tu naši současnou: Když sám nemohu absolutně vládnout, aspoň rozbíjím vše, co by mohlo vyznít jakkoli pozitivně. Mandát k vládnutí mají jen ti, kdož se prohlásí zástupcem božstva na zemi.

Dostojevskij, jeho Ivan Karamazov, a tím méně Derfler, nepolemizují s vírou, nýbrž výhradně s principy jejích šiřitelů, kteří za cenu řek krve pacifikovali pohany nejprve na starém kontinentu, posléze za velkou louží. Až k orwellovské vizi - Velký bratr tě vidí. Když bývá dobojováno, šíři inkvizitoři hrůzu ve vlastních řadách, neboť výhradně v bázni vládne se pohodlně. Dostojevskij nevedl svár s vírou člověka, nýbrž s církví. A u nás jsme měli Jakuba Demla, Jaroslava Durycha… Není náhoda, že se stali inspiračními zdroji U stolu.

Boj Boha a Satana

V inscenační miniatuře Františka Derflera znovu naplno rozehrál vlastní bohatý herecký rejstřík Viktor Skála (Ivan, Inkvizitor). Jeho práce se sílou hlasu, s gestem, pohybem, s výslovností, to je koncert à la mistrovství. Totéž, jenom na menším prostoru, uplatňuje Jiří M. Valůšek (Aljoša, Ježíš). Řečeno s Václavem Černým: Dostojevskij neúnavně líčí „boj Boha a Satana v Člověku a o Člověka“. Velcí inkvizitoři mají nesčíslně podob. Zažili jsme jich, a ještě zažijeme…

Divadlo U stolu Brno - Fjodor Michajlovič Dostojevskij: Legenda o Velkém inkvizitorovi. Přeložil Prokop Voskovec. Jevištní adaptace, režie, scéna a výběr hudby František Derfler, kostýmy Eliška Ondráčková.