Jak vznikl nápad vystavovat knihy jako obrazy?

Společně s Lenkou Bydžovskou jsme nechtěli, aby vznikla tradiční výstava, kde by divák viděl otevřené knihy v prosklené vitríně. Spojili jsme se proto s výtvarníkem Zbyňkem Baladránem a požádali ho, aby něco originálního vymyslel.

Karel Srp říká, že na výstavě je akademismus představen v pozitivním i negativním smyslu.

Karel Srp

FOTO: Peter Kováč, Právo

On se zadání ujal s ohromným nasazením a myslím si, že v pražské výstavní síni U Zlatého prstenu vytvořil unikátní instalaci, která dokonale souzní s Teigeho typografickými návrhy. Knihy tu jsou opravdu na zdi jako obrazy.

Čím je přehlídka atraktivní?

Výstava představuje slavná 20. a 30. léta, ale rehabilituje také pozdní Teigeho tvorbu. Je to největší průřez jeho typografickým dílem, které je obrovským příspěvkem k uměleckým osudům české avantgardy, což je oceňováno i ve světě.

V USA nedávno s velkým ohlasem vyšly v překladu dvě Teigeho knihy, Nejmenší byt a Moderní architektura v Československu. A obě v původní úpravě, jak by si to sám autor představoval.

Jaký je zájem sběratelů o jeho avantgardní knižní obálky, plakáty a pozvánky?

V Teigeho případu přímo enormní. Patřil nejen k teoretickým průkopníkům nové typografie, ale sám byl po téměř třicet let činný jako aktivní typograf, který upravil množství knih, časopisů, plakátů a dopisních papírů. Řada těchto děl však existuje jen v několika málo exemplářích a těžko se shánějí. Jde třeba o pozvánku na večírek, který Teige pořádal společně se Seifertem před odjezdem do Paříže.

Některé z plakátů vznikly na objednávku komunistické strany, Teige však byl pronásledován státní bezpečností… Jak k tomu došlo?

Teige nebyl nikdy členem komunistické strany, i když s ní sympatizoval. Podobně jako třeba v Rusku Majakovskij. S Gottwaldovým vedením se rozešel už ve 30. letech, jakmile se dozvěděl o Stalinových moskevských procesech. Zůstal levicovým intelektuálem. Byl pronásledován a perzekuován proto, že ho obecně považovali za trockistu.