Malé ženy již do češtiny přeložila v roce 1974 Jindřiška Smetanová. Jednalo se však spíše o adaptaci než o překlad, protože cenzura příběh přizpůsobila době. Vyškrtla mimo jiné důraz na víru v boha či veškeré dějinné souvislosti.

Nový, úplný překlad

Současný překlad Jany Kunové zahrnuje dílo celé, dokonce doplněné o druhou část, samostatně vydávanou pod názvem Dobré manželky. Ta se pochopitelně věnuje dalším osudům oblíbených hrdinek a všechny je provází přes zásnuby až ke křtinám potomků.

Práce obou překladatelek se liší nejen na obsahové rovině. Zatímco Smetanová se zaměřila především na převod děje, Kunová zapojuje také jazykové aspekty textu. Střídá hovorový styl se spisovným a vyjadřování postav přizpůsobuje jejich původu. Amerikanistka Hana Ulmanová oceňuje, že překladatelka zvolila vhodnou dobovou slovní zásobu a současně zachovala specifický humor.

Částečná autobiografie

Příběh čtyř sester rozdílných povah se odehrává na začátku války Severu proti Jihu. Žijí šťastně s matkou v malém městě Concord v Massachusetts, přestože rodinu po otcově odchodu do války tíží chudoba. Nejdůležitější je totiž zachovat si smysl pro humor a sebeúctu.

Alcottová detailně vykreslila psychologii dospívajících dívek. Každodenní starosti, při kterých se učí rozlišovat podstatné od malicherného a skutečné štěstí od laciného pozlátka. Pomocí víry překonávají vlastní charakterové vady, což byla v románu tohoto typu novinka. Autorka vychází ze svých zkušeností. Knihu lze částečně považovat za autobiografii, spisovatelku představuje sebevědomá a literárně nadaná Josefína.

Čeští chlapci mají Rychlé šípy, americké dívky zase Malé ženy. Jednoduše řečeno stačí se podívat na obal knihy a víte, co čekat. V záplavě růžových poupat dvě ručky půvabně zavazují stužku na balíčku dopisů. Zažloutlé obálky pravděpodobně skrývají stejný obsah jako kniha sama. Slova lásky, víry, cti, zklamání i poučení. Přinášejí pocit sounáležitosti a naději, že velké mravní hodnoty mají v životě neotřesitelné místo. A koneckonců – proč bychom nemohli snít.