Po sedmi desetiletích se na symbolickou cestu vydají uvnitř dobových vagónů nejen Wintonovy děti a jejich potomci, ale i studenti středních a vysokých škol, kteří obsadili první tři místa v soutěžích (fotografie, literatura a výtvarné umění), které organizátoři vyhlásili na začátku roku. Mottem byla inspirace dobrem – lidskost, slušnost a dobré skutky.

Za nejlepší fotografie byl oceněn Viktor Pischinger, porotcům se nejvíc líbila povídka Blanky Heikenwälderové a výtvarnou část vyhrála Daniela Pokorná.
Viktor Pischinger (24), student reklamní fotografie na Univerzitě Tomáše Bati, vyhrál s cyklem Diptychy.

„Skládá se z osmi fotografií. Zabývám se v něm tématem Alzheimerovy choroby. Spojuji dvojice fotografií s textem – na jedné straně je popis příznaků této nemoci, které známe z lékařských knih, a na druhé text vycházející z mých rozhovorů s dědečkem, kterého jsem fotografoval,“ upřesnil Pischinger.

Třetí místo v sekci literatura obsadila Jana Kašparová (21). Soutěž brala jako výzvu. „Nápadů jsem měla víc, ,dobro‘ je široký pojem. Nakonec mi inspirací byl děda, který měl v den, kdy jsem povídku napsala, výročí úmrtí,“ uvedla studentka Filozofické fakulty Masarykovy univerzity Brno.

„Hlavní myšlenka je spíš v hledání toho, co je pro člověka důležité,“ popsala svou povídku s tím, že přímou souvislost s příběhem sira Wintona ale povídka nemá. „To, co je spojuje, je určitá forma dobra, to, že může každý člověk přispět sám,“ dodala.

Druhá se v kategorii výtvarné umění umístila Vendula Kratochvílová (18) z jihlavské Střední uměleckoprůmyslové školy textilní. Jako hlavní téma si zvolila moment odjezdu vlaku, kde se na nádraží hemží lidé a rodiče se s dětmi loučí. „Inspirovaly mě dobové fotografie, to, co se nosilo, a malíři Adriaen Brouwer a Francisco Goya,“ dodala.

V porotě kupř. zasedli scenárista Marek Epstein, spisovatel Jiří Stránský, výtvarník Jiří David nebo designérka Eva Eisler. Slavnostní vyhlášení vítězů se odehraje 31. srpna, v předvečer odjezdu vlaku. Sám Nicholas Winton, který 19. května oslavil sté narozeniny, by měl vlak osobně přivítat na nádraží v Londýně.