Od 7. července budete hrát na letní scéně Lichtenštejnského paláce v Praze Prospera v Shakespearově Bouři, která zde měla premiéru před dvěma lety. Co vás přimělo vrátit se na jeviště Letních shakespearovských slavností?

Je to jednak zvědavost na osobitou atmosféru shakespearovských slavností, jednak herecké setkání s Janem Třískou a v neposlední řadě postava Prospera, jež je mi v její rozporuplnosti blízká. Závěrečný monolog je epitafem každého z nás, kdo pocítil, že mu ubývá sil.

Bouře je velmi zvláštní hra. Nechtěl byste ji spíše režírovat? A víte, že asi ne?

Přiznám se, že z celé Bouře je mi nejbližší právě Prospero. Přitahuje mě tím, že není úplně logický a že má pro mě mnoho tajemství. Ale právě proto jsem za něj raději zodpovědný jako herec než jako režisér. Víc si ho na jevišti užiju.

Na to užívání budete mít dost času – v osmnácti představeních v Praze a třech na Slezskoostravském hradě. Jaké to je – hrát tolikrát za sebou jednu postavu?

Nemám s tím zatím žádnou zkušenost, o to jsem zvědavější, jak mě bude bavit seriálový systém, který je v cizině frekventovanější než repertoárové divadlo, v němž hrajete každý večer jinou roli.

Repertoárový systém je mi osobně bližší, mj. proto, že v něm divadlo žije s obecenstvem, které nejde na jedno představení a pak půl roku čeká na další, ale udržuje se určitá databáze repertoáru, která divákům nabízí možnost pestrého výběru a v důsledku má i společenský rozměr – lidé se v divadle setkávají a mají možnost srovnání. Repertoárová divadla jsou někdy pokládána za relikt toho, v čem jsme žili, ale v tomto případě bych relikt bránil. Nehledě na to, že střídání repertoáru je zajímavější i pro herce.

Na druhé straně v seriálovém hraní můžete na postavě pracovat v určité kontinuitě...

To máte pravdu. V Prosperovi je řada věcí, o kterých dodnes nemůžu říct, že jim zcela rozumím nebo že je hraju s jednoznačným výkladem. Postupem času získáte k postavě osobně intimní vztah, takže vás baví rozkrývat drobná tajemství, jimiž Prospero oplývá. Ale vlastně nevím, jestli je chci až tak úplně rozkrýt, protože netrpím nutností pojmenovat vše naplno. Každý z nás je zahalený jistým tajemstvím a je dobré je člověku ponechat.

Máte za sebou herecky bohatou sezónu, kdy jste hrál několik velkých rolí – Henrika v Hamptonově a v Máraiově Popelu a vášni, Salieriho v Amadeovi, Karenina v Anně Kareninové... Místo odpočinku strávíte polovinu léta s Prosperem. A co prázdniny?

Paralelně s účinkováním v Bouři točím s Janem Hřebejkem roli ve filmu Kawasakiho růže, takže to budou opravdu intenzívní týdny, a pak až do konce července budu hrát Prospera. Ale srpen si nechávám na nutnou rekreaci.