Článek
Pěvkyně, známá u nás i ve světě především jako interpretka mozartovských postav, uvedla repertoár trojice mistrů italského belcanta - Donizettiho, Belliniho a Rossiniho.
Krásný tón, citový prožitek, smysl pro humornou nadsázku
V pěti dobře zvolených áriích (a přídavku Rosininy Una voce poco fa) předvedla nejen výbornou technickou kvalitu svého lehkého a i ve výškách pevně znějícího sopránu, ale především velkou muzikalitu, s níž citlivě odstínila stísněnost a smutek Giulietty, dramatismus Lucie z Lammermooru i bezstarostnou veselost Lindy z Chamounix či Rosiny.
Precizní koloratury, krásný tón, citový prožitek, smysl pro humornou nadsázku, půvab a nakažlivá radost - to jsou devízy jejího skvělého výkonu.
Vedle Šaturové ale zazářila i Pražská komorní filharmonie pěti orchestrálními vstupy - perfektní souhra, čistě zahraná sóla, citlivá dynamika, hráčský entuziasmus a okázalý zvuk tam, kde se hodí. Mladý dirigent Hrůša, Bělohlávkův žák, má před sebou velkou budoucnost.