Geniální Yasmina Reza autorka Obrazu (Kumštu) a Tří verzí života (Třikrát život) vstoupila potřetí do Česka. Nejprve v Liberci (5.12.), vzápětí v pražském Činoherním klubu (16. 12.) a o měsíc později v Budějicích (6. 2.) uvedli na scénu její lekci globálního občanství, modelový obraz neřešitelnosti mezinárodních sporů. Dohoda nemožná, neboť lidstvo ovládá Bůh masakru.

Svlékání duše z kůže

Režie dalšího Rezyna strhujícího textu se v Činoherním klubu ujal mistr Ondřej Sokol. Po úzkostně pečlivé kultivační dramaturgické přípravě (Roman Císař, Vladimír Procházka) překladu Michala Lázňovského. Boha masakru monumentalizují Bachovy Goldbergovské variace (v Liberci Smetanova Vltava, v Budějovicích dětský popěvek Půjdem spolu do pohádky).

Reza napsala vlastně prostinký příběh. Rodiče osnují omluvu za klukovskou roztržku. Plán první: o nich bez nich. A druhý: pod slupkou civilizačních návyků a v pršiplášti důstojných životních úkolů se probouzejí rodové atavismy.

Spory přerůstají v xenofobní konflikty. Naplno pak propuká válka mezi národy, popravy doma za jiný politický názor... Každé pracně smluvené příměří přináší jen novou rezignaci na možnost lidstva domluvit se na smíru.

Reza je strůjkyní dokonalých myšlenkových konstrukcí: mužské ješitnosti v Kumštu, citové okoralosti, společenské přetvářky a svlékání duše z kůže v Bohu masakru.
V obou případech je ale minimalizované společenství předobrazem sžíravě ironického, sarkastického modelu, varovného obrazu konce civilizace. S autorčinou osobní rezignovaností na možnost polepšení, domluvy, urovnání konfliktů.

S pěstními klíny

V Praze má Yasmina Reza štěstí na dokonalé herecké kvarteto, schopné tlumočit její poselství do mrtě.  Ivana Chýlková je přesnou intelektuální hysterkou. Jaromír Dulava představuje jejího muže, distributora kuchyňského nádobí bez životních idejí a bez názoru.

Miroslava Pleštilová zastupuje zdánlivě racionální, ve skutečnosti emocím podléhající choť a domácí puťku. Vladimír Kratina pro změnu roztěkaného šiřitele neověřeného léčiva, řešícího problém vedlejších účinků kličkami připravovanými pro soudní při v Haagu...

Ti čtyři jsou mozaikou kořenů válek za pánaboha nebo za demokracii, nařčení a vyražených zubů, soužití v míru, ale s pěstními klíny v ruce. Světu vládne Bůh masakru.