Ti dva nejsou ale jediným vábením. Dohazovačku Teklu hraje Miluše Šplechtová, Kočkareva, který chce kamaráda vehnat pod čepec, kde on už trpí, Marek Taclík a zástup ženichů Jan Hrušínský (Nenažraný), Miroslav Vladyka (Žvanikin), Zdeněk Hruška (Onučkin).

Hra pojednává o životní neschopnosti

Jméno režiséra Lukáše Hlavici bývá zárukou dobré práce. Pro Jezerku připravil Dellův a Sibleyrasův Takový žertík a brilantní Machiavelliho Mandragoru. Holub, Vladyka, Hrušínský, Hruška a Šplechtová z Mandragory se stali osou obsazení Ženitby. Hrzánová s Holubem navíc Na Jezerce excelují v Herzově inscenaci Havlíčkových Petrolejových lamp.

Na premiéře koncem ledna působili herci v první části poněkud zakřiknutě. Gogolova sžíravá ironie k všeobjímající ruské oblibě nesmyslných titulů a vyznamenání, ať už za cara, za generalissima, nebo dnes, zadrhávala a proměnila se v předlouhou expozici. Teprve druhá půle přinesla excelování herců v autorem předepsaných svárech o nevěstu.

Zejména Hrušínský a Vladyka popustili uzdu ve vyobrazení duchovního prázdna a pitomosti Nenažraného a Žvanikina. Šperkem je pak do nebe volající sudokopytnatost rozhovorů Podkolatova s Agátou. Holub s Hrzánovou rozehráli polohy odkvétajících uchazečů o přístav manželský v rozpětí od dychtivosti po změně stavu až po nevůli zbavit se návyků a po sebezničující nerozhodnost.

Scéna evokuje ruský venkov

Znamenitě vyhráli gradaci od trapnosti prvních kontaktů po groteskní útěky zpět do zápecí, kde je přece jenom pohodlněji. Scéna Michala Syrového evokuje všehochuť ikony ruského venkova. V jeho stylu se nosí také kostýmy Jitky Kotíkové.

Režijní záměr postavit známý příběh na kontrastech mezi chtěním, velikášstvím a neschopností podtrhuje výběr hudby Ladislavem Greinerem: ruské popěvky i monumentalizující liturgické vícehlasy.

Nikdo nemusí pochybovat, že až se po několika reprízách usadí první část Ženitby, na premiéře jenom naučená a s viditelnými švy, jejichž neutaženost zradila i tempo příběhu, stane se Ženitba dalším pádným argumentem v diskusi o nedělitelnosti divadel na tzv. umělecká a na tzv. komerční. Diváky potřebují dnes jako sůl všichni. A komerčně musí přemýšlet i Činoherní klub.