V prosinci 1989 se poprvé uviděli tehdy ještě v zámku spisovatelů na Dobříši. Konalo se poslední jednání normalizačního Svazu českých spisovatelů. Kantůrková, s kreditem mluvčí Charty 77, tu ve trojici s Ivanem Klímou a Milanem Jungmannem přišla informovat o vzniku Obce spisovatelů, zamýšlené jako nepředpojaté, profesní společenství lidí tvořících literaturu.

S vědomím, že může jít o dělení majetku „svazu“, rozhodli delegáti o vzniku následnického Sdružení českých spisovatelů – předsedou se stal právě Dušek.

Rebel Václav Dušek

Věčný rebel, odchovanec tzv. severočeské literární školy. Duchovním otcem byl Jan Suchl, vydavatel této knihy. O Tadeáši Falkovi, hrdinovi jeho knih Panna nebo orel, Druhý dech a Tuláci, natočil Juraj Herz v roce 1980 film Křehké vztahy. Na vydání svého Skleněného golema musel od roku 1982 čekat sedm let do jara 1989. Nemusel v něm škrtnout ani slovo.

Kantůrková tehdy publikovala v samizdatu, po vydání portrétů manželek zatčených signatářů Charty 77 Sešli jsme se v této knížce následovala vazba ve věznici Praha-Ruzyně, z níž později vytěžila knihu Přítelkyně z domu smutku. Film Zdeňka Sirového Smuteční slavnost (1969) odpočíval v trezoru, premiéru měl až 16. listopadu 1989 na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy.

Spojení dvou proudů

Zasluhuje si uznání už jen fakt, že spojili své úsilí lidé z takzvané oficiální a disidentské literatury. Toužebné spojení s exilovou větví se po listopadu stalo skutečností hlavně v nabídce čtenářům. Dodnes lze číst invektivy pseudokritiků vůči lidem publikujícím během normalizace ve státních nakladatelstvích. Přitom by měla rozhodovat kvalita literatury, jen ji poznat a uznat.

S vědomím, že napíší výpověď stylově nejednotnou, spojující tematicky nespojitelné, se pustili oba autoři ročníků 1930 a 1944 do vzpomínek na dětství, mládí a dospělost. Nejpůsobivější jsou obrazy z dětství. Kantůrková kouzelně, až idylicky popsala život na venkově u příbuzných, náhradních rodičů, nemenší půvab mají obrazy její svobodomyslné, bouřlivácké matky na Národní třídě spojené mj. se jménem architekta Jaromíra Krejcara, manžela Mileny Jesenské.

Dušek se zase vrátil do proletářského Karlína, k osudům syna muže odsouzeného za údajnou pomoc druhým při útěku z republiky po únoru 1948. Obdiv k matce je také nezměrný. Cennost později spíše reportážních záběrů než literárních obrazů spočívá v jejich nepředpojatosti. Kdo by se chtěl dozvědět o životě ve vybraných letech, najde tu podobu odlišnou od té, kterou vytvářejí ctitelé spisů Státní bezpečnosti.

Udavači na vlastní kůži

Přitom nechybějí udavači, oběti i bezcharakterní viníci. Vše však nese pečeť prožitého, protrpěného. S ranami, jizvami, odřenou kůží i svědomím, ale s úctou k těm, kdo se nepoddali.

„Svobodnému životu mě naučila léta sedmdesátá než šedesátá,“ říká Kantůrková, doplňující chvíle, kdy právě StB byla lovcem a disident byl ve střehu. Protipólem jsou Duškovy konflikty se strážci „ideové čistoty“ třeba v Činoherním studiu v Ústí nad Labem.

Jak nakonec píše Kantůrková, život není ani tak o tom, jak se kdo dokáže vyrovnat s převraty, ale jak dokáže v době mezi nimi žít podle svého.


Eva Kantůrková, Václav Dušek: Vy nám taky Erika, 206 stran, 200 Kč.