Dina Vierny se narodila v roce 1919 v ukrajinské Oděse v hudebně založené rodině. Teta byla zpěvačka v opeře, otec se živil jako pianista. Po nástupu Stalina rodina prchla do Paříže.

Mladičké Diny si po pár letech všiml architekt Jean-Claude Dondel a tvrdil jí, že vypadá jako akty od slavného Aristide Maillola. A pak jí navrhl, že ji jako patnáctiletou zavede k stárnoucímu třiasedmdesátiletému sochaři.

Dina Maillola brala jako otce a vždy tvrdila, že existuje rozdíl mezi múzou a modelem. Múza je inspirací v tvorbě, v životě i v milování, ale ona se považovala za modelku, která je jen nezbytným anatomickým „prostředkem“ k umělcově fantazii.

Zprvu absolvovala Dina u Maillola jen jedno sezení. Přemluvil ji, aby přišla znovu. Slíbila, že to ještě jednou zkusí. A nakonec u sochaře zůstala deset let. Bavili se o umění i literatuře, oba sdíleli spolu svoji vášeň pro Baudelaira a Mallarmého, díky sochaři se dívka naučila i mluvit katalánsky.

 Aristide Maillol

Probíhalo to ve vší počestnosti

Vše probíhalo ve vší počestnosti. Akty spolu začali dělat až po dvou letech přátelství. Léto zpravidla trávili v Marly-le-Roi u Paříže, zimu v umělcově rodném Banyulssur Mer v předhůří Pyrenejí.

Dina Vierny pózovala jako modelka i jiným umělcům, většinou Maillolovým přátelům, jako byli malíři Henri Matisse, Pierre Bonnard a Raoul Dufy. Matisse byl prý přímo ukecaný a celé hodiny jí vyprávěl příhody ze života, zatímco ona mu stála modelem. Bonnard chtěl, aby nepózovala ve strnulé pozici, ale procházela se po ateliéru a při práci vyžadoval absolutní ticho.

Jen občas se rozpovídal a lidsky otevřel. S Dufym prý byla obrovská legrace, občas se celé sezení jen smáli. Tvrdil jí, že ze starých dědků, ke kterým jako modelka chodí, je on ten nejmladší. Dina se znala i s některými surrealisty, třeba André Bretonem.

Sama měla od mládí umělecké sklony. Dovedně vyvářela různé mozaiky ze střepů skla a keramiky, ale snila o kariéře v biologii, chemii a fyzice, které chtěla studovat na Sorbonně. O jejím osudu rozhodlo až setkání s výtvarníky. V roce 1947 si otevřela Galerii Dina Vierny a provoz zahájila výstavou Pocta Maillolovi.