Anténa


Reflexivní alegorická pohádka s okázalou inspirací v němých filmech je označována za surrealistickou verzi našeho vlastního světa. Substance německého expresionismu přímo odkazující k Langovi a Murnauovi, Meliésovská hravost a Buňuelova snovost jsou těmi základními esencemi pro Sapirův postmoderní film bez zvuku.

Vizuální stránka Antény jakoby převzala veškerý potenciál němých filmů a znásobila jej nostalgickou vitalitou obrazu. Sapir nepoužívá klasické vkládání titulek jako nejjednodušší formu střihu, naopak je propojil s obrazem a nechal je žít vlastním životem. Oživlé titulky poskakují mezi herci, odlétají do nebe, popřípadě mizí v hrsti rozzlobené postavy.

La Antena, Argentina 2007, 94 min., režie: Esteban Sapir, hrají: Valeria Bertuccelli, Alejandro Urdapilleta, Julieta Cardinali, Florencia Raggi...

Farma zvířat


Animovaná Farma zvířat je adaptací slavné stejnojmenné bajky George Orwella o nebezpečí totalitních systémů, jenž se stal ostrou kritikou stalinského režimu. Ačkoliv Orwell dopsal román v roce 1944, předpověděl řadu poválečných událostí. Animovaná verze jeho románu z dílny Johna Halase a Joy Batchelorové se stala prvním celovečerním britským animovaným filmem.

Farma zvířat zůstává základním stavebním kamenem britské animace a jeho zakladatelský význam ještě umocňuje téma snímku, které není pouze „anti-komunistické“, jak si asi přáli jeho zadavatelé, ale nadčasové. Jak řekl jeho tvůrce John Halas, je to film o svobodě. A ta se stává v době pozdního kapitalismu stejně nedostatková, jako v době nedávno minulé.

Animal Farm, Velká Británie, 1954, 72 minut., Režie, produkce: John Halas, Joy Batchelorová., vypravěč: Gordon Heath, hlasy zvířat: Maurice Denham

Něco z Alenky


Švankmajerův film Něco z Alenky je poctou nezměrné Carrollově představivosti, ale současně i záminkou k rozvinutí o nic menší představivosti vlastní. Je autorovou vzpomínkou na dětství, a zároveň pokusem evokovat prožitek dětství i v divácích. Infantilní vnímání světa totiž surrealisté vždy stavěli na roveň básnické intuici či myšlení příslušníků domorodých kultur. Všechny tyto formy lidské mentality jsou vzdáleny otěžím logického a pojmového chápání reality, v němž není místo pro obraznost, která je tolik potřebným prostředkem proti okorání lidského ducha.

Jestliže postavě Alenky vyhradil režisér pro její hry prostor dětského pokoje, prostorem, který ve filmu vyhradil své představivosti, je sen. Čili fenomén, na němž se surrealisté rozhodli dokázat, že realita, jež člověka obklopuje, je jen fragmentem jeho života, který do plnohodnotného celku – surreality – doplňují neprobádané oblasti nevědomí.

Něco z Alenky, Československo/Švýcarsko/Velká Británie/Západní Německo, 1987, 86 min., scénář, režie: Jan Švankmajer, hraje: Kristýna Kohoutová

Nosferatu - Fantom noci


Upírské téma prochází dějinami kinematografie už od němého veledíla Upír Nosferatu (1922) Friedricha Wilhelma Murnaua, jeho vazba na román Dracula (1897) je ovšem už značně rozvolněná. Nejviditelnějším důkazem skutečnosti, že filmaři navazují spíš na své úspěšné předchůdce než na knížku Brama Stokera, je právě snímek Wernera Herzoga z roku 1979.

Ten je vášnivou poctou Murnauovu snímku a vstříc divákům ji unášejí stejná temná křídla cinefilství jako později filmy Drákula (Dracula, r. Francis Ford Coppola 1992) a Ve stínu upíra (Shadow of the Vampire, r. E. Elia Merhige, 2000): také on totiž tématizuje postavu upíra ve vztahu k filmu, který přece také může existovat pouze v šeru a svou existencí udává nový rozměr lidské nesmrtelnosti.

Nosferatu: Phantom der Nacht, Západní Německo / Francie, 1979, 107 min., režie: Werner Herzog, hrají: Klaus Kinski, Isabelle Adjaniová, Bruno Ganz, Walter Ladengast, Jacques Dufilho...

Psycho


Mladá žena zpronevěří svému zaměstnavateli velkou sumu peněz a prchá za svým milencem vstříc novému životu. Na útěku se zastaví v jednom osamělém motelu... Dnes už legendární Hitchcockovo Psycho patří zcela právem mezi klenoty světové kinematografie. Zajímavostí je, že slavná scéna ve sprše je jednou z nejvíce analyzovaných pasáží v dějinách filmu, a ač trvá jen pětačtyřicet sekund, vyžádala si celý týden natáčení a téměř osmdesát různých dekorací.  

Alfred Hitchcock koupil práva na román Psycho jen za 9000 dolarů. Následně skoupil tolik výtisků, kolik mohl, jen aby udržel konec příběhu v utajení. Při distribuci filmu do kin Hitchock také striktně zakázal, aby do sálů byli vpouštěni diváci po začátku projekce, a v mohutné reklamní kampani je prosil, aby nevyzrazovali konec.

Psycho, USA 1960,  109 min., režie: Alfred Hitchcock, hrají: Anthony Perkins, Janet Leigh,Vera Miles, John Gavin, Martin Balsam, Simon Oakland, Patricia Hitchcock,  Alfred Hitchcock...

Requiem za sen


Aronofského Rekviem za sen, který se v roce svého vzniku stal hojně diskutovaným filmem, je strukturován jako frenetická smuteční skladba pro čtyři lidské osudy, jež trpce graduje během třech navazujících ročních dob.

Příběh strmého životního pádu židovské vdovy Sarah Goldfarbové, kterou castingový rutinér nepřímo dovede k závislosti na hubnoucích pilulích slibem, že bude moci vystoupit ve své milované televizní show, jejího syna Harryho, jeho nevyrovnané přítelkyně Marion a černošského parťáka Tyrona, kteří společně propadají drogám, ubíhá od přívětivého, nadějného léta přes depresivní, nejistou sezónu podzimu až po krutě deziluzivní zimu.

Requiem for a Dream, USA, 2000, 102 min., režie: Darren Aronofsky, hrají: Ellen Burstyn, Jared Leto, Jennifer Connelly, Marlon Wayans, Christopher McDonald, Louise Lasser, Mark Margolis, Ajay Naidu, Sean Gullette, Ben Shenkman, Keith David, Dylan Baker, Jimmie Ray Weeks, Lianna Pai...

Sedm samurajů


Rozpočet filmu učinil ze Sedmi samurajů nejnákladnější japonskou produkci tehdejší doby. Kurosawa nebyl po úspěchu předchozích filmů Rašómon a Žít ochoten k žádným kompromisům, trval na natáčení v pečlivě vybraných exteriérech i na – v japonském filmu do té doby nevídaném – počtu koní. Akční scény natáčel bez přerušení několika kamerami najednou, aby vynikla plynulost akce. Kvůli sporům s produkcí bylo natáčení několikrát přerušeno.

Příběh se odehrává v 16. století během občanských válek. Vesničané si na ochranu před loupeživými lapky najmou nezaměstnané samuraje a díky jejich pomoci dokážou svou vesnici uchránit. V jedné z vedlejších linií filmu se objevuje motiv milostného vzplanutí mezi vesnickou dívkou a mladým samurajem, pro Kurosawu nezvyklý.

Šičinin no samurai, Japonsko, 1954, 207 min., režie: Akira Kurosawa, hrají: Takashi Shimura, Toshirô Mifune, Minoru Chiaki, Kamatari Fujiwara, Atsushi Watanabe, Isao Yamagata, Noriko Sengoku, Tatsuya Nakadai...

Upír Nosferatu


„Nikdo neuteče svému osudu,“ takto je na chodníku přivítán hlavní hrdina našeho mystického příběhu, lehkovážný mladík Hutter. Právě se vydává, aniž to tento slibný úředník ještě tuší, na dobrodružství do nitra Transylvánie, tam, kde sídlí bohatý, ale podivínský kupec hrabě Orlok. Po jeho návratu ale už nic není jako dřív.

Murnau upírovi propůjčil zatím jako jediný v historii takové aspekty fyzického odporu, že stačí pouhá nápověda v podobě nepřirozeného pohybu (stop animace, pixilace, žabí perspektiva, vertikální snímání, vyklánění se z úhlopříček obrazu), aby se "rozkřičela" divákova fantazie. Za všechny momenty stojí připomenut návštěvu v upírově hrobce, kdy jeho mrtvola strnule pozoruje okolí. Enormní hromadění těchto znaků přirozeně směřuje ke grotesce a Murnau nepochybně její prvky záměrně stupňuje.

Nosferatu, eine Symphonie des Grauen, Německo 1922, 70 min., režie: Friedrich Wilhelm Murnau; Hrají: Max Schreck, Alexander Granach, Gustav von Wangenheim, Greta Schröderová...