Že ani injekce v podobě přizvání razantních režisérů není vždy léčivá, dokázala na sklonku roku Drábkova inscenace Věci Makropulos, válcující Čapkův text s účinností ničivého buldozeru. Snad se v novém roce na Vinohradech zablýskne na lepší časy.


Pražskému Národnímu divadlu poznamenala vstup do nového roku doznívající hořkost ze ztráty světové premiéry Havlova Odcházení. To našlo cestu na jeviště Divadla Archa, kde mělo premiéru 22. 5. v režii Davida Radoka. Jeho rukopis vtiskl Havlovi podobu poctivě vystavěného a metaforicky domyšleného divadla s vynikajícími hereckými výkony a podmanivou scénografií. Svým hlasem vstoupil do inscenace i autor.

Do konce roku se Odcházení rozlétlo po dalších scénách, uvedla ho divadla v Hradci Králové, Českém Těšíně, Českých Budějovicích i Plzni a jako součást Morávkova Cirkusu Havel i Husa na provázku v Brně. Hrálo ho i Slovenské národní divadlo v Bratislavě, Teatr Ateneum im. Jaracza ve Varšavě a londýnské Orange Tree Theatre, kde hra sklidila překvapivě řadu odsudků. Londýnským kritikům se „jiný Havel“ nepodařil vtěsnat do kabátu střiženého podle módy 60. let.

Hra Václava Havla Odcházení měla letos premiéru na mnoha evropských divadelních scénách..: Hra Václava Havla Odcházení měla letos premiéru na mnoha evropských divadelních scénách.foto: Právo/Viktor Kronbauer

Svou hrou Ptákovina se v Činoherním klubu na českou scénu vrátil Milan Kundera, České nebe svého Mistra zrekonstruovali cimrmanologové Ladislav Smoljak a Zdeněk Svěrák. Novinky vznikaly i v hudebně dramatické oblasti. Ziskem roku je opera Aleše Březiny a Jiřího Nekvasila Zítra se bude... napsaná pro Soňu Červenou a zpracovávající téma procesů z 50. let. Pozoruhodné dílo co do obsahu i formy, což platí i o Nekvasilově inscenaci v Divadle Kolowrat.

Naopak v případě premiéry opery MAI 68 tria Kofroň, Plachý, Šimáček, přesunuté z Prahy do Brna, nedokázala ani Plachého režie zakrýt nemohoucnost chaotického slepence o lásce Jarmily a studenta JPB. Poklidnou hladinu domácího operního rybníka zčeřil návrat manželů Herrmannových s inscenací Mozartovy opery La finta giardiniera v pražském Stavovském divadle.

Ani autorským počinům v muzikálu se moc nedařilo. Lucie Bílá se poctivě snažila svým charismatickým hlasem oživit jak Boženu Němcovou, tak i karlínskou Carmen, ale ani jedné to moc nepomohlo. S novým opusem přišlo i brněnské duo Moša a Merta, ale ani jejich Peklo nevzbudilo příliš pozitivních ohlasů. O Postráneckého švejkovském večírku v Divadle Hybernia ani nemluvě. Nakonec právem nejlépe dopadla Balašova a Brouskova Adéla ještě nevečeřela.

Od jara do konce roku zmítaly divadelní obcí spory kolem nové podoby magistrátních grantů, jež otevřela přístup k financím i soukromým subjektům. Spor divadelníky nebývale semkl a vyhnal na náměstí, kde si s chutí zamanifestovali. Vítězství má ale pachuť polovičatosti – Semafor či Spolek Kašpar se sice podařilo zachránit a nesmyslné konkurzy zrušit, ale systémové řešení chybí a přidělování financí je stále neprůhledné.

A to, že se stále nepodařilo prosadit ono kýžené procento ze státního rozpočtu pro kulturu, je už refrén značně omšelý. A obávám se, že nás vzhledem k hospodářské krizi v novém roce v tomto směru nic pozitivního nečeká.

5 NEJ V DIVADLE
1. Aleš Březina a Jiří Nekvasil: Zítra se bude...
2. Václav Havel: Odcházení
3. Les Colporteurs: Letní Letná
4 Radek Balaš–Ondřej Brousek: Adéla ještě nevečeřela
5. Radka Denemarková: Smrt, nebudeš se báti aneb Příběh Petra Lébla