Kaplického chobotnice však nadále vyvolávala odmítavá stanoviska. Ke kritikům revitalizace Klementina se přidali pedagogové i studenti Školy architektury AVU. K jejich podnětným návrhům se však nikdo z odpovědných funkcionářů nevyjádřil. Jde o velké peníze, a tak není divu, že bylo v Čechách napadeno rozhodnutí poroty i vyhlašovatele soutěže, obviněním nejlépe z kriminálního přečinu.

Takže soutěž svým způsobem stále probíhá, a to až do vyjádření Policie ČR. Nakonec vše v září rozhodl ministr kultury Václav Jehlička odvoláním generálního ředitele NK ČR Vlastimila Ježka a město Praha v prosinci tím, že se k otázce knihovně oficiálně nabídnutého pozemku prostě vyjadřovat nebude.

Na Silvestra uplyne závazný termín rozhodnutí, který ovšem nikoho nezavazuje, a blob na Letné prostě nebude. Alespoň ne do příštích voleb, jak vzkázal z Londýna Kaplický, který nehodlá věnovat svůj návrh jinému městu. Zato odmítl cenu ministra kultury ČR za architekturu udělenou mu letos nezávislou porotou.

Obvinění Kundery ze spolupráce s komunistickou tajnou policií

Veřejnost také rozdělilo publicistické vyjádření pracovníka Ústavu pro studium totalitních režimů Adama Hradilka, který na základě záznamu kriminalisty Rosického ze služebny v Praze 6 obvinil Milana Kunderu, loňského držitele státní ceny ČR, že v roce 1950 jako student koleje na Letné udal Miroslava Dvořáčka, v té době agenta chodce. Dvořáček byl pak odsouzen k dvaadvaceti letům těžkého žaláře, ve vězení strávil čtrnáct let.

Na Kunderovu obhajobu se ozvali přátelé Škvorecký, Lustig, Akademie literatury české atd. Představitelé AV ČR a historici odmítli mediální podobu obvinění a postavili se za odborně precizní zpracování celé kauzy. Avšak PEN klub, který má na štítě hájení spisovatelů a v době Kunderova exilu tak v jeho případě i činil, nenavrhl vznik nezávislé komise historiků, sociologů, spisovatelů, která by vydala svědectví o „velkém obrazu“ doby kolem roku 1950 v Čechách i o konkrétním jednání všech osob.

A ironizace vyjádření Rushdieho, Márqueze, Pamuka, Goldimerové v jeho prospěch jen ukázalo úroveň myšlení českého maloměsta o sobě i o světě. Na Kunderovi tak natrvalo ulpí důvěryhodně nevyvrácený cejch udavače. Vyvolává to vzpomínku na Emu Destinnovou, jíž světová sláva přinesla doma cejch spolupráce s tajnými službami.

Literatura a vůbec knižní kultura nabídla kromě vedlejších témat řadu hodnotných děl. Dokončena byla unikátní Korespondence V+W překvapující šířkou, hloubkou i lidskostí jejich záběru. Završen byl více než dvacetiletý proces vzniku Lexikonu české literatury. Vyšla Publicistika 1 Josefa Čapka, Deníky I a II maďarského klasika Sándora Máraie.

Na spisovatelskou scénu nastoupila nová generace

Jaroslav Čvančara rovněž dokončil třetím dílem svůj cyklus fotografických publikací Československý odboj a nacistická okupační moc 1943–1945 přinášející mnoho nových poznatků. Objevilo se nové jméno české prózy, Tomáš Zmeškal, který vydal výtečný román Milostný dopis klínovým písmem.
Emil Hakl nabídl po čtyřech letech Let čarodějnice a vypověděl o svých vrstevnících i našem dnešku. Nejvíce si cením autobiografického románu Terezy Boučkové Rok kohouta, do krevní dřeně jdoucí zpovědi mající literární podobu i hodnotu.

Tradičně bohatá byla nabídka překladové literatury se známými jmény Salmana Rushdieho (Klaun Šalimar), Haruki Murakamiho (Konec světa & Hard-boiled Wonderland), McCarthyho (Cesta, Hranice, Všichni krásní koně).

Pozoruhodné je, nakolik svět stále oslovuje doba mnichovského diktátu: Georges-Marc Benamou napsal Mnichovský zázrak. Téma 2. světové války a bestiálních nacistických vražd oslovilo dalšího spisovatele, Jonathan Littell napsal více než osmisetstránkový román Laskavé bohyně.
5 NEJ KNIH
1. Jiří Voskovec a Jan Werich: Korespondence III. Akropolis, Nadace Jana a Medy Mládkových
2. Tereza Boučková: Rok kohouta. Euromedia Group, Odeon
3. Tomáš Zmeškal: Milostný dopis klínovým písmem. Torst
4. Lexikon české literatury 4, S–Ž. Academia
5. Igor Štiks: Eliášovo křeslo. Z charvátštiny přeložil Dušan Karpatský, Mladá fronta