„Proč, to nevím. Jako bych byla složena ze dvou částí, tak jako je ze dvou částí složeno mé jméno, Léviová, Marie. Oběma jmény jsem spojena se starým životem, ve kterém jím dobré maso a tloustnu. Zároveň však vcházím do nového života, stále ještě Marie, dosud Léviová, nepostřehnutelně jiná, ne snad krásnější nebo divoká, ale z podstaty jiná, rozkošná a otevřená.“

Tři osudy

Tři ženy, tři osudy. Touhy a myšlenky, které se proplétají. Fyzická nevolnost se mísí s rozkoší. Z jejich těl vznikají obrazce – spojují se a zase rozpadají. Mohou být nositelkami ženského i mužského principu, archetypem matky, dcery i milenky. Vracejí se ke kořenům, aby snily o novém zrození či o smrti. Tíseň, vzepětí, spočinutí.

Marie bloudí starým domem rodiny Léviů. Chytil ji a nepustí. Má drápy ostřejší než Kafkova Praha. Ve zdech je cítit pohyb předků. Zatímco skutečná matka dodýchává v nemocnici, její podstata naplňuje všechny pokoje. A pelíšek vyležený v posteli zůstává stále vlažný. Dům střeží tajemství, jež by měla zůstat utajená. Skrývá rodinou tradici.

Přítomnost války

Anieliny dny tříští přítomnost války. Dezorientuje představu, co patří minulosti a co budoucnosti. Jak lze mluvit o utrpení? Aniela hraje úlohu hlasu z doby, kdy je zmodralá ruka milenky historičtější než přednášky pamětníků. Bezvládné maso, které vyklouzlo zpod přikrývky na nosítkách a škrtlo o chodník, znamená časový zlom. K němu se vrací, když rodí děti, léčí, miluje se s ženami i mužem nebo umírá.

Poslední Jakuba trpí zvláštní nemocí. Nepamatuje si lidské tváře, přesto je provázaná s celým svým okolím. Slyší a vidí pomocí smyslů těch, kterým stříhá vlasy. Zřejmě ji lze považovat za nejstabilnější článek.

Katalpa často střídá ich formu s er formou. Vypráví z pozice nezúčastněného pozorovatele, postav i vypravěče. Jednotlivé fáze lidského osudu dává do souvislosti s proměnami přírody. Čtenář se ztrácí na pomezí reality a snových představ. Může mít smíšené pocity. Jedná se totiž o niterní, obnažující výpověď. Výron touhy po sebevyjádření. Zpověď v podobě rozpolceného příběhu. V současné české tvorbě představuje autorčin silně intelektualizující přístup změnu.