Drábek je schopný dramatik, takže se od něho dalo čekat, že si text přizpůsobí svému výkladu. Ten nalezl v proměně hlavní hrdinky v monstrum udávající tón hororové frašce.

Jenže zatímco Čapek naplnil hororem vyprahlé nitro Eliny, obklopené všednodenní skutečností, Drábek z ní učinil všední postavu obklopenou vnějšími atributy hororu. S textem hry si režisér zjevně nevěděl rady. Všude, kde mu chyběla slova, si je prostě dopsal, takže namísto úpravy by bylo přesnější a poctivější označení „volně na motivy“ Čapkovy hry.

Z Čapkova hororu vznikla Drábkova fraška

Emilia Marty se v režisérově pojetí rozložila na několik vzájemně nespojitých osob. Daniela Kolářová je všechny herecky naplňuje od pavlačové ordinérnosti přes rozmazlenou holčičku s pošklebováním do publika až po mrtvolně chladné monstrum.

Výsledný dojem je jediný, k této Elině nepocítí divák ani špetku soucitu. A je jen logickým vyústěním, že ji v závěru nahradí stejně vypočítavá Kristina (Lucie Štěpánková).

O ostatních aktérech této trapné frašky, v níž Drábek proměnil sžíravou a skeptickou hru o smysluplném naplnění života, není důvod se rozepisovat. S větší či menší ochotou se herci podvolují většinou drastickému přehrávání a pitvorné stylizaci svých okleštěných dramatických postav.

Věc Makropulos netřeba brát jako mrtvolku

V jednom předpremiérovém rozhovoru režisér vyslovil názor, že konzervování divadelních mrtvolek jej nebere. Proč ne. Jenže Čapkova Věc Makropulos mrtvolka není. Dokazuje to mimo jiné inscenace tohoto titulu v libereckém Divadle F. X. Šaldy, která na rozdíl od vinohradského nastudování textu věří, v režii Víta Vencla s Markétou Tallerovou v hlavní roli. Do formaldehydu Věc Makropulos naložil až David Drábek.

Karel Čapek: Věc Makropulos
Úprava a režie: David Drábek, scéna: Martin Chocholoušek, dramaturgie: Martin Velíšek.
Premiéra 31. 10. 2008 v Divadle na Vinohradech