Titulní píseň Heavy Rotation s nádechem "devadesátkového" techna s již hodně prošlou záruční lhůtou je s nenápaditými syntezátory paradoxně nejhorší písní na celém albu. Deska je to přitom dost slušná. Zejména první polovina.

Anastacia má na skladě dupavé rytmy vycházející z diska nebo R'n'B a velmi nosné refrény. To však samozřejmě není podstatou chytlavosti jejích písniček, Anastaciu lidé poslouchají kvůli unikátnímu hlasu, který hučí jako poctivá stará dieselová mašina bořící vše, co jí přijde do cesty.

Anastacia svým hlasem odsouvá prakticky všechny současné popové zpěvačky (s čestnou výjimkou Amy Winehouse a Duffy) do role druhořadých vokálistek. Není objevná ve zvuku nebo v neobvyklých melodiích a fakt je, že druhá polovina desky už kapku nudí, ale obecně vzato jí to pořád šlape a ještě pár let ji to patrně vydrží.

Anastacia: Heavy Rotation, Mercury Records 2008