Kromě vražd tří žen, dvou docela banálních a té třetí, jejíž motiv nám zůstane utajen, se kolem Seiny v letním vedru i ve vánočním sychravu nic neděje, přestože světem hýbe frustrace, jak říká komisař Adamsberg, kterého by si byl v nějaké české filmové adaptaci dozajista zahrál Rudolf Hrušínský.

Jako věc doličnou uvedu několik jeho charakteristik: Adamsberg spoléhal na instinkt a věřil v sílu lidstva, Dangland spoléhal na rozum a věřil v sílu bílého vína. (str. 9)
Čin u něho vždycky předcházel myšlence, nikdy naopak. (str. 14)
Nechával se trpělivě unášet okolnostmi vyšetřování až po závěrečné rozuzlení, které vytušil. (str. 21)

Člověka odchovaného drsnou americkou školou, ale i Škvoreckého Nápady čtenáře detektivek by to nejspíš odradilo, ale tady se vyplatí na hru přistoupit a mít z ní potěšení. Venkovan v Paříži a šéf mordparty komisař Adamsberg totiž k nevoli svého kolegy poručíka Danglada spoléhá na intuici a náhodu přinejmenším stejně jako na daktyloskopii a DNA. Rád se prochází v dešti podél řeky a s pochopením i rafinovaností naslouchá i vyslýchá bezdomovce, kteří jsou očima a ušima města.

Ostatně ve dvou ze tří povídek sbírky mu právě tihle tuláci Paříže pomůžou s vyluštěním krimikřížovky. Pro překladatelku Kateřinu Vinšovou to byla jen drobná fuška. Ale z malé směšné prkotě se zrodí velká věc, říká rád komisař. Čtenář, který nebude v těch s gustem a umem napsaných povídkách hledat „velkou věc“, ale příjemnou a chytrou četbu, si přijde na své.

A možná si i posteskne, že Fred Vargas nesáhl(a) i do své druhé kapsy – pro další tři povídky. Například já bych to uvítal. Jak pikantně naznačeno, Fred Vargas je pseudonym významné francouzské archeoložky Audouin-Rouzeauové (narozené v Paříži v roce 1957), autorky řady odborných knih. Jedna z nich pojednává o struktuře středověké společnosti a o epidemii moru. Asi i proto o zločinu, moru současné společnosti, píše tak odlehčeně… Tak to chodí.