Lang je zvyklý být švorc a nezaměstnanost je jeho stará známá. V životě ho už opustily ženy, které měl rád, pořádně ho bolely zuby a tak vůbec. Ale stejně se to prý nedá srovnat s pocitem, že si na vás zasedl celý svět. Už tato charakteristika ukazuje, že autor má smysl pro suchý humor, i když upřímně řečeno, spíše upovídanější než strohý.

„Dívala se na mě dalších tři sta let a potom – stále ještě otáčela cigaretu mezi prsty – odešla k pohovce, evidentně hluboce zamyšlená,“ míhá se hrdinovi připomínajícímu Jamese Bonda hlavou, když se potká s krásnou Sárou, dcerou Alexandra Woolfa, kterého má zabít, ale odmítne to. Nezabíjí totiž jen proto, že to po něm někdo chce.

„Sexuální mechanismy obou pohlaví jsou neslučitelné,“ říká autor na jiném místě. „To je ta hrozná pravda. Jeden je malé pohyblivé vozítko schopné rychlých cest po městě a snadného parkování. Druhý je dodávka určená pro dlouhé tratě a těžký náklad – je mnohem větší, složitější a náročná na zacházení. Nekoupíte si Fiat Panda, když chcete stěhovat starožitný nábytek z Bristolu do Norwiche.“

Příhody z Václaváku

Román vydal v roce 1996, takže nepřáteli muže zachraňujícího čest i svět jsou pseudomarxistické studentské bojůvky. Je ale bystrý pozorovatel, což dokazuje, když svého hrdinu nechává projít po našem Václaváku.

„Václavské náměstí vůbec není náměstí, ale dvojitá alej, a táhne se z kopce od robustního Národního muzea, které má v čele. Po tomto tři čtvrtě kilometru kamene se ve velkých dávkách přehnala historie stará i moderní a zanechala po sobě nezaměnitelný odér… Pražská jara, léta, zimy a podzimy tudy prošly a určitě přijdou zas,“ končí svůj popis.

Respektive mu ho přerušil taxikář. „Když mi řekl, kolik chce zaplatit, trvalo mi pár minut, než jsem mu vysvětlil, že to auto nechci koupit, ale platím za těch patnáct minut, které jsem v něm strávil,“ dává autor najevo, že o Praze něco ví. „Po chvíli souhlasil a snížil částku na pouze astronomickou.“

Otázka je, zda se k literárnímu dílu nechal inspirovat kamarádem a kolegou Stephenem Fryem, který v roce 1992 vydal román Lhář. Příběh homosexuálního mladíka rovněž se špionážní zápletkou vyšel také česky. I když jde v Laurieho případě o žánr symbolizovaný především Frederikem Forsythem, dává najevo, že je mu v literárním smyslu bližší styl Raymonda Chandlera nebo Ed McBaina.
V jeho případě více košatější a méně sarkastický. Poutavé čtení to ale je, nepochybně i díky překladatelce Mileně Poláčkové.

Hugh Laurie: Obchodník se smrtí
Nakladatelství XYZ, přeložila Milena Poláčková, 391 stran, 299 Kč