Kromě filmových zážitků je Febiofest tradičně i příležitostí k setkáním s tvůrci ze zemí kinematografií tradičních a slavných, ale i těch, které u nás nejsou téměř vůbec známé. Například sekce nazvaná Severoameričtí indiáni legenda a skutečnost představila dvacet snímků včetně krátkometrážních dokumentů.

Indiánské filmy se od Tance s vlky hodně liší

Zájem o ni byl ohromný, podle programového ředitele Petra Sládečka se do Prahy sjeli indiáni z českých lesů, a mnozí z nich i v indiánském oblečení s nadšením sledovali skvělou kolekci filmů i vystoupení indiánských hudebníků ve festivalovém klubu. Michelle Svensonová z indiánského muzea v New Yorku přitom na tiskové konferenci řekla, že filmy, které jsou v Praze zastoupeny, se podstatně liší od výpravné hollywoodské podívané ve stylu Tance s vlky, která prý dokonce některé Indiány uráží. "To byl sice oblíbený film, který řadu věcí zpopularizoval, ale přesto indiánská kultura stále ještě v Americe nemá své místo. Připadalo mně to jako velice stereotypní pohled a karikatura," poznamenal k tomu malíř a muzikant Brad Kahlhamer, který se svou skupinou National Braid vystoupil v hudebním klubu Febiofestu. Ne vždy se ale setkání podaří, jak by si všichni přáli: například italská herečka Laura Bettiová, protagonistka mnoha filmů Pier Paola Pasoliniho, která přijela uvést kompletní retrospektivu jeho filmů, se v neděli ráno probudila do tak mizerného rozpoložení, že na setkání s novináři vůbec nepřišla. Slíbila se však zúčastnit pondělního semináře na pasoliniovské téma.

Rodiče naučili Pontiho prožívat vášně a pracovat

Syn slavných rodičů herečky Sophie Lorenové a producenta Carla Pontiho (byl mj. producentem Formanova Hoří, má panenko) herec a režisér Eduardo Ponti představil na Febiofestu film Mezi cizinci, v němž režíroval svou matku. "Bylo nádherné s maminkou pracovat. Objevoval jsem v ní velkou umělkyni a uvědomil si o ní dvě věci. Jednak že i po tolika letech skvělé kariéry má pořád obrovskou touhu riskovat, protože v mém filmu hraje roli velmi odlišnou od těch, které dosud hrála. A kromě toho jsem z ní cítil zvláštní napětí jakoby stála před kamerou poprvé! Věděl jsem, že je taková při každém filmu, ale tentokrát jsem to poprvé viděl a zažil na vlastní kůži." Ponti se svými rodiči vychází výborně, dokonce ani v mládí neměl potřebu rebelie a neměl ani "problém" slavných rodičů. "Moji rodiče jsou silné osobnosti, a snad proto chápali, že musím jít vlastní cestou. Byli připraveni přijmout moji vzpouru, takže k žádné nedošlo. Naučili mě poslouchat druhé, prožívat vášně, pracovat na sto procent a nestavět v životě příliš vysoko peníze," řekl Ponti, který kdysi pracoval jako asistent dalšího velkého Itala, režiséra Michelangela Antonioniho. "Byl jsem s ním v Los Angeles, když mu bylo 83 let, a byl to on, kdo chtěl každý večer chodit ven, mezi lidi. Byl zvědavý, chtěl pořád poznávat. Doufám, že budu stejný: že si nikdy nebudu myslet, že už všechno vím a nikdy se nepřestanu divit. To mi předal a nechci na to nikdy zapomenout."

Roli Marfuši si Čurikovová rozlouskla

Jedna z nejslavnějších ruských hereček, Inna Čurikovová, prožívá v Čechách zvláštní situaci. Zatímco doma i ve světě ji proslavily filmy jako Téma, Chodím po Moskvě, Začátek, Válečná romance (Stříbrný medvěd za nejlepší ženský herecký výkon na Berlinale 1984) či Slepička Rjaba, české publikum ji zná hlavně jako Marfušu z nehynoucího hitu každých Vánoc Mrazíka. "Ne, vůbec z toho nejsem smutná natož dotčená, naopak mě to těší a baví. V jiných zemích znají zase jiné mé filmy, a tohle byla báječná pohádka. Navíc moje první filmová role", usmála se herečka a přidala vzpomínku na natáčení. "Pro roli Marfuši si režisér Alexander Rou, specialista na pohádky, vybral jinou dívku, už zkušenou, výbornou komediální herečku. Mně nabídla účast v konkursu jeho asistentka, která mě uviděla ve škole na chodbě. Samozřejmě jsem o to strašně stála, ale zároveň s tím vůbec nepočítala. Myslím, že nakonec rozhodlo, že tu scénu s louskáním ořechů jsem udělala opravdu dobře, naplno, vůbec jsem si nešetřila zuby. A ještě si vzpomínám, že tehdejší rekvizitářka byla hrozná škudlilka. Jídlo na hostině včetně pečeného selete dokonce pocákala benzinem, aby během natáčení nepřišlo k úhoně. Ve scéně, kdy jsem čekala na Mrazíka a měla chroupat jablko, mi na zkouškách podstrčila cibuli." Šedesátiletá Inna Čurikovová nedávno dokončila desetidílný televizní seriál Idiot podle Dostojevského, hraje v divadle i ve filmu. Její manžel, režisér Gleb Panfilov, v těchto dnech dokončuje s Nikitou Michalkovem scénář pokračování oscarového filmu Unaveni sluncem. "Nevím, proč z této spolupráce odešel Rustam Ibragimbekov, který psal první díl. Nikita mého muže ke spolupráci prostě přizval, a já myslím, že udělal dobře. Mnohé je spojuje, oba jsou velcí pracanti, Gleb je nesmírně hluboký člověk, a myslím, že na Michalkova velmi zapůsobil jeho poslední film Carská rodina," řekla Čurikovová a k současné situaci v ruském filmu poznamenala: "Dříve jsme měli problém točit to, jsme chtěli. Toužili jsme mluvit svobodně o životě, nic víc. Ale vrchnost z nás dělala disidenty. Dnes je zase problém sehnat peníze. Je to těžké, ale pomalu se situace mění k lepšímu, filmy se točí, pracují mladí režiséři. Ruský film sílí, zvládneme to."