Jak probíhá vaše turné?


Moje hlavní zastávky byly didgeridoo festivaly Indidjinus a JT 2008 v jižním Oregonu a v severní Kalifornii. Dále jsem absolvoval samostatné koncerty a workshopy, například v Ashlandu, Portlandu nebo Seattlu. Koncerty jsou střídavě v malých klubech a na velkých festivalech.

Jaká je v Americe při vašich vystoupeních atmosféra?


Částečně to vyplývá z podstaty společenského postavení didgeridoo. Aktuální pojetí hry na didgeridoo je a asi stále bude okrajovým a místy až undergroundovým kulturním projevem, je jedno jestli v Čechách či v Antarktidě.

Didgeridoo je nástroj, který velmi rychle člení publikum na ty, co mají tento nástroj rádi, a ty, co jej spíš tolerují či příliš nerespektují. Zvykl jsem si na konfrontační publikum, a to mě baví. Je to obrovská výzva a výhoda. Lidé mají pocit že ví, co to didgeridoo je, a mě zase baví je v tomhle bodě zaskočit.

Můžete srovnat posluchače z dvou vašich předcházejících letošních turné v Japonsku a Francii se současným americkým?


V podstatě mám jen samé pozitivní zkušenosti. Setkávám se s pohostinností a vzájemným respektem. Určitě je pro mne snazší účinkovat v zemi, která je rozlehlá a skýtá větší organizační infrastrukturu. V tom je asi hlavni rozdíl mezi Japonskem a USA. V Čechách jsme jako muzikanti zvyklí na velmi malý terén a malou životnost repertoáru.

Co vás nejvíce potěšilo při koncertní šňůře po USA?


To že připravuji již další turné na jaro 2009.


Po svém návratu do České republiky bude Ondřej Smeykal 5. září účinkovat na festivalu alternativní a etnické hudby na hradě Grabštejn. 1. října bude možné vyslechnout jeho unikátní koncert na křišťálové nástroje v Kapli božího těla v Kutné Hoře. V přípravě je též říjnové didgeridoo hraní v pražské kavárně a vinárně Bresto v Praze.