Nejprve se obě objeví na vrcholu. Pohlédnou dolů a pak na sebe. Sednou si, spustí nohy dolů, ale stále je to ještě pekelně vysoko. A pak se jedním plavným a překvapivým pohybem spustí dolů po látkovém závěsu, který se rozbalí z jejich černých šatů. Chvíli visí na zdi. Pak se na ní pohybují způsobem, který v očích diváků stěnu narovnává z vertikální do horizontální polohy, na níž obě dívky provozují pozoruhodné taneční kreace popírající zákony gravitace.

Chvíli se ocitají pod stěnou, ale vzápětí se po ní vzpínají zpět nahoru, za pomoci závěsů, rukou, nohou, svých štíhlých, pevných a pružných těl. Je to akrobacie spojená s tancem, ženským šarmem (ladné dívčí paže pnoucí se po šedivé stěně!), klauniádou a příjemnou dávkou sebeironického humoru. A také s filozofií lidských možností a omezení.

Diváci se baví i trnou strachy a ve chvíli, kdy se Mathilde Arsenault Von Volsem a Mélissa Vom Vépy ocitnou definitivně pod stěnou, stále věří, že se na ni nějakým nevysvětlitelným způsobem dokážou vyšplhat. Pointa, kdy se dívky dostávají na vrchol zezadu (po žebříku?), mě proto víc zklamala než pobavila. Ovšem jinak to bylo obdivuhodné prolnutí poezie, nebezpečí, pohybu a krásy.

 

I look up, I look down
Koncepce Chloé Moglia, Mélissa Von Vépy,
účinkují Mathilde Arsenault Van Volsem a Mélissa Von Vépy,
produkce Cie Moglice – Von Verx, Letní Letná Praha 21. 8. 2008